Co mě naučilo cestování po 4 letech v zahraničí

Co mě naučilo cestování po 4 letech v zahraničí

Cestování se pro mě stalo neodmyslitelnou součástí života. Dnes 7.10.2020 jsou to přesně čtyři roky co jsem opustil pohodlí svého domova a vyrazil objevovat svět a zažívat nová dobrodružství. Co mě naučilo cestování po 4 letech v zahraničí?

Minimalismus

Nebýt cestování tak jsem nejspíš stále ten sysel co schovává každou nepotřebnou kravinu na ,,co kdyby”. Stejně tak vypadaly i jedny z mých prvních cest kdy jsem si balil věci bez kterých bych se rozhodně obešel. Však to určitě znáte taky 🙂

Poslední 4 roky funguji z obsahu jednoho batohu (fotobatoh mám uvnitř) a jde to! Každá nová změna místa, bydlení, práce a tak podobně pro mě není žádný horor. Prostě hodím batoh na záda a hotovo. Čím méně toho vlastním, tím méně mám starostí. Minimalismus dodává člověku určitou svobodu. Nehledě na to, že díky tomuto způsobu života jsem mnohem šetrnější k životnímu prostředí. 

Zdraví

Ano můžeme pochybovat o našem zdravotnickém systému i když fakt nemáme nejmenší důvod, ale tomu zahraničnímu se přeci jenom rádi vyhneme, že ano? Cestování mě naučilo starat se o své zdraví. Poctivě si čistit zuby (tohle jsem dělal vždycky), stravovat se zdravě, otužovat se, cvičit, meditovat…

Zejména na Novém Zélandu ,kde to všechno začalo, jsem poprvé v životě vydělával velké peníze a strašně jsem začal šetřit. Tehdy jsem si ubral dobrých 5 let života tím nejlevnějším a instantním jídlem. Dnes už jsem díkybohu moudřejší.

Chudí lidé jsou šťastnější

Kdokoliv z vás byl někdy z rozvojových zemích mi dá určitě za pravdu. Lidé nic nemají, nemusí se stresovat, nehoní se za penězi, kariérou, majetkem. Prostě jen tak jsou… Teď a tady! Jsou šťastní, rodiny fungují pohromadě, vzájemně si napomáhají a úsměv z jejich tváří zkrátka nikdy nemizí. 

Není kam spěchat

Cestování není závod! Ano.. mám spočítané v kolika zemích jsem byl, protože se mě na to neustále někdo ptá. Ale o tom to přeci není. Svůj seznam míst kam všude se chci podívat v rámci omezeného času jsem dávno zrušil. Momentálně vlastně ani žádné vzdálené a velké cíle na mapě nemám. A vidět všechny ty turistické atrakce už vůbec nepotřebuji.. Místo toho začínám vyhledávat jiný způsob cestování a může to být klidně i doma v ČR. Perfektní inspirace (a malá nápověda) jsou například knihy od Ladislava Zibury. Staré známé pořekadlo ,,i cesta je cíl” mi začíná poslední dobou dávat mnohem větší smysl.

Nejtěžší je první krok

Další moudro za které se určitě postaví všichni zkušenější cestovatelé. A vlastně tohle neplatí pouze při cestování, ale i obecně v životě. Při každé změně se musí opustit pomyslná komfortní zóna a udělat ten první a zásadní krok. Myslíte si, že bylo složité obletět celý svět dokola? Vůbec ne… mnohem složitější bylo vyrazit! Stejně tak i s prací v zahraničí. Lidé se mě občas ptají jakto, že si vždycky všude najdu práci. No prostě se zvednu a jedu hledat. Jakmile se člověk dostane přes tenhle bod tak už vše dopadne. Domů, zpátky do ,,bezpečí”, se můžete kdykoliv vrátit 🙂

Člověk není nikdy sám

Dobrá, dobrá… Možná nejsem ten ideální příklad sólo cestovatele abych vyprávěl. Jestli ale máte nějaké pochyby, zkuste se zeptat lidí z vašeho okolí, kteří mají zkušenost se sólo cestováním. Mě osobně to teď čeká a vlastně se na to hodně těším 🙂 Koneckonců Island jsem procestoval ve většině případů sám a bylo to super. V opačném případě pokud chcete být skutečně sami tak prostě budete a nemusíte se nikomu přizpůsobovat.

Jde to hodně levně

Už jsem tady ve článku o ubytování zmiňoval, že to jde skutečně levně nebo třeba i úplně zadarmo. Cestování opravdu nemusí stát kotel peněz. Záleží pouze na vašich prioritách. Místo hotelů se může spát ve stanu, místo vlastním autem to jde stopem, místo placení za bydlení a jídlo se dá domluvit dobrovolnictví a tak dále.  

Zrovna mě trkl příběh Matěje Balgy, který vyrazil na několikaletou cestu kolem světa s 17 tisíci Kč v kapse (nebo tak nějak). Všechno jde když se chce! Knihu si můžete pořídit například ZDE

Pokud vás zajímají komplexní informace namísto příběhu konkrétního jednotlivce tak můžu vřele doporučit například Travel Bible ze které jsem sám čepral informace než jsem se vrhnul nezkušeně do světa.

Na závěr zmíním něco, co mě fakt otravuje. Neustále se mě totiž někdo ptá kolik že mě to moje cestování tak stojí? Nevím, ale na účtě mám letos více než loni, předloni a tak dále. Je to jednoduché… Vydělávám si v ekonomicky vyspělejších zemích několikanásobně více než doma a pak levně cestuji. V mém případě mě cestování tedy dělá ,,bohatším”. 

Lepším člověkem?

Z tohohle se už spíše stává takové klišé. Každý vám řekne, že cestování vás udělá lepším člověkem, ukáže cestu životem, otevře oči… Jenom abych tohle uvedl na pravou míru. Po čtyřech letech ve světe si připadám ztracenější než na začátku. Nestal se ze mě úspěšný podnikatel, nevím kde chci žít, nevím co semnou bude zítra natož po zbytek života. Ale vím co nechci! Nepotřebuji obrovský barák a tučnou výplatu abych přežil. Nechci své víkendy trávit zalitý alkoholem v domění, že to je život. Nechci vůbec přemýšlet nad budoucností, protože zítra už nemusí být. Nechci.. no však tady by se dalo pokračovat do aleluja. Nicméně musím uznat, že jsem dnes se svým JÁ mnohem spokojenější než jak tomu bylo na počátku cesty. 

Našel jsem vášeň pro focení a video díky které se mi začínají otevírat dveře do naprosto nového světa. Jsem zodpovědnější vůči životnímu prostředí, protože jsem byl v zemích kde se odpad sám nikam záhadně neschovává. Naučil jsem se komunikativně ovládat angličtinu (začínám se španělštinou), postavit se na vlastní nohy, zdravě fungovat, pasivně vydělávat a tak dále.. Vlastně jsem dnes možná trochu lepším nebo alespoň jiným člověkem než dříve, ale rozhodně to neodpovídá mým dřívějším nesmyslným ambicím. Tady by mě zrovna zajímal váš názor. Udělalo vás cestování lepším člověkem? Napište mi 🙂

Všechno dobře dopadne

Pokud máte pocit, že je zrovna všechno špatně tak máte nejspíš pravdu. Ale neznamená to, že už nebude lépe.  Holt jsou jisté životní etapy, které nejdou jednoduše přeskočit, ale musíte si jimi prostě projít. Jak se hezky lidově říká.. Nejde-li o život, jde o hovno. Život je totiž to nejcennější co kdy budete mít a dokud jste tady tak ještě stále může všechno dobře dopadnout. A taky že dopadne!

Média jsou zlo

V tom starém, běžném životě jsem pravidelně sledoval zprávy ať už v TV nebo na internetu. Schválně si zkuste dnes večer u televize spočítat kolik vám televizní zprávy nabídnou informací, kolik z toho jsou špatné zprávy negativně ovlivňující vaši náladu a život, kolik z nich je pozitivních a kolik z těch všech zpráv jste skutečně potřebovali vědět abyste mohli dále spokojeně žít. Jednoduchá matematika kde si navíc připočítejte strávený čas, který jste mohli investovat do smysluplnějších aktivit. 

Navíc vám to ušetří i nějaké peníze, protože si už nebudete muset dělat zbrojní průkaz na střílení uprchlíků a třeba i přežijete ten koronavirus. 

Média nesleduji už roky a pokud se děje něco skutečně důležitého tak se to zaručeně dozvím.

Všude chleba o dvou kůrkách

Pokud přemýšlíte o životě v zahraničí tak vás musím předem varovat, že možná získáte lepší životní úroveň, ale stejně se najde něco co budete postrádat. Ať už rodinu, kamarády, počasí, humor, pivo.. Zkrátka to nejlepší místo na život můžete nalézt pouze ve vašem srdci… Jinde totiž neexistuje!

Happiness is real only when shared.

A tohle snad už vysvětlovat nemusím 🙂 Pokud stále nevíte, která bije tak doporučuji shlédnout film Útěk do divočiny (Into The Wild) nebo přečíst knihu.

Líbí se ti tento článek? Podpořit můžeš sdílením!

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on google
Share on pinterest
Marek Rybář

Marek Rybář

https://marekrybar.cz

V roce 2016 jsem se vydal na cestu kolem světa. Tehdy jsem ještě netušil, že se cestování stane závislostí a tvorba vizuálního obsahu skrz fotoaparát bude nedílnou součástí mého života.

NEWSLETTER

Buď jako první v obraze a získávej prémiový obsah rovnou k tobě do mailu! Stačí se přihlásit k odběru 🙂