Právě si prohlížíte Zápisky z cest: Jarní Pyreneje na otočku

Zápisky z cest: Jarní Pyreneje na otočku

Začátkem dubna jsem společně s mou slečnou vyrazil navštívit jarní Pyreneje. Jednalo se pouze o víkendový výlet, tudíž jsme se sbalili (alespoň tedy já) nalehko a s nadšením jsme vyrazili z hlučné Barcelony za klidem a přírodou do španělských Pyrenejí. Jako výchozí bod jsme si zvolili horskou vesnici Espot, kde jsme si vyhlídli příjemný hotel přímo na úpatí hor.

Z Barcelony do Pyrenejí

Z Barcelony do horské vesnice Espot v Pyrenejích nám to zabralo zhruba 4 hodiny jízdy autem, které jsme si půjčili prostřednictvím aplikace Amovens. Tahle aplikace funguje na principu českého HoppyGo, kdy lidé inzerují svá vlastní auta a Vy si je můžete pronajmout za výhodnější cenu než u běžných autopůjčoven. Za sebe vřele doporučuji a navíc mám pro vás i slevu na první pronájem 🙂

20 euro sleva na první jízdu s Amovens zde
500 Kč sleva na první jízdu s HoppyGo zde (nebo slevový kód RCpnTehq)

Do Espotu jsme dorazili pozdě v noci, takže jsme se jenom ubytovali a dali si rychlou procházku nočními ulicemi, abychom alespoň trochu protáhli nohy po zdlouhavé jízdě. Ubytování jsme měli v Hotelu Saurat, který nabízel nejlepší kompromis v lokalitě. V ceně jsme měli i snídani, která byla vskutku vynikající.

Jarní Pyreneje

Espot – Refugi Amitges

Ráno jsme s plnými žaludky a vysokou hladinou kofeinu v krvi vyrazili vzhůru do hor. Celý trail ve mě budil jisté vzrušení, jelikož je tahle část součástí i dálkové trasy GR 11, kterou jak jistě někteří víte, jsem měl v plánu minulý rok zdolat. Nejdříve jsme se ale ještě pár kilometrů přiblížili autem na parkoviště přímo k začátku turistické trasy.

Prvních pár kilometrů vedlo krásnou lesní stezkou doprovázenou šumějící vodou v okolních horských pramenech. Místy se nacházely zbytky sněhu a společnost nám dělali výhradně španělští a francoužstí turisté. Za nějakou chvíli jsme doběhli skupinku nadšených skialpinistů a říkali jsme si, kam se s těmi lyžemi chystají. Vždyť kolem není žádný pořádný sníh! Ale opak byl však pravdou… Netrvalo dlouho a kamenitou trasu vystřídala souvislá vrstva sněhu. Turistů ubývalo, kdežto skialpinistů, nebo lidí se sněžnicemi jsme potkávali stále více. V tuhle chvíli jsme se nacházeli v nadmořské výšce zhruba 2000 metrů a bylo nám jasné, že jsme celou situaci trochu podcenili.

Pyreneje na začátku dubna nejsou zdaleka tak teplé a suché, jak by si mohl někdo myslet. Měli jsme za cíl dojít alespoň k horské chatě Refugi Amitges, kde jsme potřebovali přizpůsobit sněhovým podmínkám pokračování naši trasy.

Jarní Pyreneje
Jarní Pyreneje

Jarní Pyreneje nejsou vtip

Zpočátku šlo všechno hladce, nicméně pár stovek metrů pod horskou chatou se cesta začala nepříjemně komplikovat. Co krok, to po kolena ve sněhu, ale cíl jsme měli už na dosah rukou a nemohli jsme to přece vzdát. Málem bych zapomněl zmínit, že jsem se ještě chvíli předtím propadl ledem do břehu jezera. V momentě jsem mohl ždímat své barefootky.

Nakonec jsme však přeci jenom dorazili k horské chatě, kde jsme si na chvíli sedli k horké čokoládě a pytlíku brambůrek. K našemu udivení zde byla hromada lidí a ještě k většímu udivení sem nikdo jiný než my nedošel pouze v botách. Závěrečná etapa byla díky hlubokému sněhu opravdu vyčerpávající a nejrozumnější by v této chvíli bylo se vrátit tou samou cestou zpátky. Jenže my měli od samého začátku v plánu udělat si pořádný okruh.

Při posouvání vlastních limitů jsem většinou paličák, nicméně v tomto případě byla má slečna Maria ještě horší. Společně to spolu táhneme teprve krátce, takže jsme stále ve fázi poznávání jeden druhého. Její odhodlanost se ,,zničit“ mě v daný moment příjemně překvapila a zaujala zároveň.

V aplikaci Wikiloc, podle které jsme se řídili, byl přehledně zaznamenán celý okruh. Ve skutečnosti jsme však vůbec žádnou trasu neviděli, místy jsme se bořili až po pás a míjeli jsme akorát skialpinisty. Občas to bylo skutečně o hubu, museli jsme párkrát traverzovat ostré svahy vysoko nad údolím a v jeden moment se Maria zabořila do sněhu aniž by nohama cítila dno. V ten moment jsme našeho rozhodnutí oba dva litovali. Vlastně jsme ani netušili, zda se vůbec nacházíme na stezce, nebo jsme se ztratili. V těle nám proudila pořádná dávka adrenalinu a zapadající slunce nám na klidu rozhodně nepřidávalo. Jarní Pyreneje nejsou na běžnou turistiku rozhodně žádnou procházkou růžovým sadem.

Nakonec jsme to nějakým záhadným způsobem dopajdali zpátky k autu a byli jsme rádi, že to máme konečně za sebou. Hodinky nám naměřily necelých 20 kilometrů chůze což za normálních okolností není žádný úctyhodný výkon, avšak v těchto podmínkách nás to slušně vyždímalo.

Jarní Pyreneje Refugi Amitgnes
Jarní Pyreneje

Následující den už jenom rekreačně

Ráno jsme se dokulhali z hotelového pokoje dolů do jídelny, kde jsme se do syta nacpali pestrou snídani. Na tento den jsme měli naplánovaný další přechod, ale bez dlouhého váhání jsme usoudili, že už to nemá smysl. Naše těla byla slušně vyřízená a zdánlivě neškodné slunce nám solidně spálilo tváře. Pyreneje si holt dáme pořádně až příště, v létě. Já vlastně ani nechápu, jak jsem vůbec mohl minulý rok přemýšlet nad přechodem GR 11 v tomhle období.

Nicméně Espot a jeho okolí je vážně úchvatné a jen tak se vypařit jsme pochopitelně ještě nechtěli. Nakonec jsme jen tak bezmyšlenkovitě chodili v okolních lesích, jenom abychom si to tady v přírodě ještě trochu víc užili, než se vrátíme zpátky do betonové Barcelony.

Hned na začátku stezky nám cestu zkřížil malý horský potůček s lákavou tůňkou. V momentě jsem věděl, že tohle místo nemůžu opustit dokud se nevykoupu. Teplota vzduchu nedosahovala ani deseti stupňů. Jedná se přece o jarní Pyreneje, ale slunce krásně svítilo a čistá voda v tomhle prostředí k tomu přímo sváděla. Navíc je studená voda skvělým pomocníkem při regeneraci svalstva.

Pokračovali jsme tedy hlouběji do lesa, dokud jsme nenašli dostatek soukromí, abychom mohli skočit do vody bez obecenstva. Maria mi do poslední chvíle nevěřila, že do vody skutečně vlezu. Když jsem začal odhazovat oblečení a vytáhl svůj miniaturní ručník z batohu, tak šly pochyby stranou a nakonec tam skočila semnou.

Napsat komentář

Tento příspěvek má 2 komentářů

  1. Andrej

    Krása, více takových výletů! Pěkně se to čte a fota tomu dodávají tu správnou atmosféru.

    1. Marek Rybář

      Děkuji 🙂 brzy toho bude více!