You are currently viewing Zápisky z cest: Sólo přechod Madeiry ze západu na východ

Zápisky z cest: Sólo přechod Madeiry ze západu na východ

Madeira je portugalský ostrov ležící v Atlantském oceánu. Geograficky je blíže Africe než pevninskému Portugalsku a panuje zde celoročně přívětivá teplota. Ne nadarmo se Madeiře přezdívá ostrov věčného jara. Začátkem dubna jsem vyrazil na přechod Madeiry ze západu na východ po svých a zcela sám. Následující text vznikal po nocích ve stanu.

Proč sám?

Z předchozích článků o GR 131 a pohoří Anaga jste už jistě pochopili, že jsem propadl vášni horských přechodů. S myšlenkou přejít pešky Madeiru jsem si zahrával už delší dobu. Tentokrát jsem však k sobě neměl žádného parťáka, který by to semnou absolvoval. Nezbývalo nic jiného, než prostě vyrazit na přechod Madeiry sám.

Jsem extrovert a víte, že příliš nevyhledávám samotu. Tímto přechodem Madeiry se však něco změnilo. Doporučil bych každému z vás zažít tuhle zkušenost alespoň jednou v životě.

Zajímá vás vybavení, které jsem si zabalil na cestu? Přečtěte si tento článek.

Přípravy na Přechod Madeiry

Má cesta začíná v hlavním městě Funchal. Zde jsem strávil krásných 10 dní v hostelu Jaca. Tento hostel se nachází přímo v centru města a cenově vychází hodně dobře. Na hostelu se dost pařilo, ale tohle pochopitelně hodně záleží na skupině lidí, kterou zrovna trefíte.

V okolí se nachází několik supermarketů, kde si můžete nakoupit zásoby jídla na cestu. Můj jídelníček se skládal ze sušených brambor, červené čočky, instantních těstovin, směsi ovesných vloček s oříšky, arašídového másla, několika tabulek čokolády a podobně. Když jsem měl cestou možnost, tak jsem se stravoval v restauracích. Šroubovací kartuši jsem kupoval v obchodě AKI. V Decathlonu měli pouze narážecí a ostatní outdoor obchody byly zavřené.

Na Madeiře jezdí autobusy mimo hlavní město Funchal velmi zřídka. Na Google mapách spoje vůbec nenajdete. Do Porto Moniz jsem se dostal se společností Rodeoste z této zastávky. Jel jsem v sobotu 7:30 ráno autobusovou linkou číslo 139. Podrobný rozpis spojů naleznete na stránkách Rodeoste.

Chystáte se na Madeiru?

Přečtěte si Průvodce Madeira, kterého jsem psal na základě informací, jaké bych sám rád uvítal před vycestováním na ostrov. Ubytování, letenky, doprava a další informace naleznete uvnitř článku.

Nezapomeňte také využít mou 50% slevu na cestovní pojištění! Více informací zjistíte kliknutím ZDE

leváda na Madeiře
Leváda je název pro zavlažovací kanál

E-BOOK ke stažení zdarma

Zápisky z cest jsou mnohdy delší, než se hodí do pouhého jednoho článku. Přechod Madeiry jsem chtěl z tohoto důvodu sepsat rovnou do několika dílů. Nakonec jsem však přišel s jiným řešením..
Stáhněte si zdarma EBOOK: Sólo přechod Madeiry 🙂

Následující článek je pouhým výtažkem z textu.

Sólo přechod Madeiry ze západu na východ

Den 1. Porto Moniz - Fanal (16,1 km ↗ 2090m ↘944m)

Autobus má menší zpoždění o trvání zhruba 15 minut. Za pouhých 6 euro v hotovosti mě však doveze až do Porto Moniz a malou časovou prodlevu řidičovi odpouštím. Cestou pozoruji vycházející slunce nad horizontem. Nádhera! Avšak doslova 5 minut před cílem se spouští z nebes déšť, který naštěstí v časovém intervalu dvou káv ve zdejší kavárně pomalu ustupuje.

Nakopnutý kofeinem vyrážím vzhůru do kopců. Mohl jsem jít jednodušší cestou okolo pobřeží, ale to bych nevystřílel svůj zásobník nadávek na ten nepochopitelně prudký stoupák. A to mi za to nestálo. Když přechod Madeiry, tak pořádně..

Střídavé počasí se s odstupem času naštěstí umoudřilo. O něco později nacházím také první turistické značení a svým směrem jsem si hned jistější i bez offline map. Ovšem má to jeden háček. Trasa je zavřená. Tohle se běžně na Madeiře kvůli sesuvům půdy stává. Nicméně občas je uzavření celého treku kvůli hromádce hlíny na cestě prostě nesmysl. Rozhoduji se překročit výstražnou pásku a pokračovat dále.

Po celém dni stoupání se mi konečně dostává mírnějšího terénu a já můžu nabrat na tempu. Cesta je to nádherná, doprovázená levádou, zpěvem ptáků, hučením vodopádů a… a sakra! Už chápu proč je trek zavřený! Tenhle sesuv nevypadá vůbec dobře, ale už jsem odhadem za větší půlkou a teď se mi už rozhodně nechce vracet zpátky. No nic.. přidržuju se kořenů z utrženého svahu a opatrně traverzuju zasypanou římsu podél levády. Propast pod nohama se snažím ignorovat.

Zhruba hodinu před západem slunce přicházím konečně do cílové destinace tohoto dne. Fanal je opravdu nádherný! Stavím si stan mezi pasoucím se stádem krav a s foťákem v ruce si užívám zlatou hodinku. Tohle je vážně ráj fotografů. Za svitu čelovky si chystám teplou večeři a následně zaléhám do svého zbrusu nového spacáku.

Les Fanal ve světle zapadajícího slunce
Les Fanal ve světle zapadajícího slunce
Marek Rybář - cestovatelský blog pohledem fotografa
Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií, která vznikla na přechodu Madeiry

Den 2. Fanal - Pico Ruivo da Paul (24,4 km ↗ 1741m ↘1354m)

Mám pocit, že stádo krav se žene přímo proti mému stanu! Takový budíček jsem si zrovna nepřál. Radši se sbalím a budu pokračovat dále. Hned ze startu lehce bloudím. Kopíruju trasu, kterou mám zaznačenou v mapách a nelíbí se mi, že schází z vyznačené stezky do zarostlého houští. Ale budiž. Scházím nekonečně dlouho prudce dolů. Všechny ty nastoupané metry ze včerejšího dne si dnes opět slezu, zdá se. 

Trasa podél neudržované levády začíná být stále náročnější na průchod. Přes cestu leží popadané stromy a s těžkým batohem na zádech je tohle horší překážka než jakou jsem si dokázal představit. Třešničkou na dortu je vodopád tekoucí přímo skrz stezku. Tohle suchý rozhodně nedám! Leváda všude vytéká a já už mám boty tak mokré, že se dalším loužím přestávám vyhýbat. Možná jsem si mohl ten přechod Madeiry přeci jenom naplánovat trochu lépe, říkám si.

Starost ze mne opadá v momentě, kdy potkávám první turisty nedaleko místa 25 fontes, které už z dřívější návštěvy znám. Příliš dlouho se však nezdržuji. Na mapě jsem si vyhlédl místo na spaní, které mám stále 13 km daleko. Značně vyčerpaný bych to ještě dnes rád stihl. Naštěstí mám ten nejhorší terén dnešního dne už za sebou a čeká mě příjemnější trasa. 

Na hřebeni mě zastihuje vítr a hustá mlha postupně přecházející do mrholení. Dost mě bolí záda, je mi zima a začíná mě trápit puchýř zespod rozmočeného chodidla. Přítomní turisté nasedají do svých aut a prchají zpátky do vyhřátých hotelových pokojů. Já si tady mezitím procházím takovou menší krizí. Je mi jasné, že tento den si budu ještě dlouho pamatovat. Zbývá přejít nekonečný asfaltový úsek, kde nevidím skrz mlhu na 15 metrů před sebe. Do kempu jsem dorazil z posledních sil a za silného deště stavěl stan. V 6 hodin večer zcela mrtvý odpadám.

Informační vsuvka - trasa přechodu Madeiry

Přechod Madeiry jsem si naplánoval spojením míst, které bych rád navštívil. Nešlo o žádnou oficiální stezku. Občas si to vybralo svou daň tím, že jsem se zkrátka nedokázal vyhnout nezáživným, nebo naopak hodně ,,záživným” a neprochozeným úsekům. Jestli máte v plánu jít na chlup stejný přechod, tak doporučuji předem zvážit pro a proti.

Pohoří Madeiry
Ranní výhledy do okolí
snídaně v horách na přechodu Madeiry
Tady jsem ještě netušil co mě čeká, až slezu dolů do údolí

Den 3. Pico Ruivo da Paul - Pico Grande (18,2 km ↗ 2409m ↘2342m)

Probouzím se do suchého a slunečného rána. Dopřávám si hygienu u přilehlé studánky a za několik málo minut zjišťuji, že jsem vyšel špatným směrem. Jsem líný se vracet a tak pokračuji kousek podél silnice.

Cesta je lehce monotónní a až na pár zastávek se příliš nezdržuji. Ovšem ,,obyčejná ” vycházka končí v momentě, kdy narazím na odhadem kilometr dlouhý tunel. Snažím se najít cestu okolo avšak žádnou nenacházím. Rozhoduji se na chvíli sednout, uvařit si vločky a přijít s řešením. Mezitím přicházejí dva chlapi v pracovním oděvu. Ptám se jich kudy dál. S úsměvem na tváři ukazují prstem na tunel, který vede podél levády a vstupu brání vodopád. No to si děláš pr…! 

Skutečně vlezli dovnitř a zmizeli ve tmě. Odhodlaně nasazuji pončo, čelovku a následuju je. Římsa o šířce maximálně 70cm podél levády a černočerná tma umocňují zážitek. Nejednou jsem se zde praštil do hlavy. Na druhé straně tunelu mě čeká ještě jeden podobný. Tentokrát už svědomitě vklouznu dovnitř.

Netrvá dlouho a stojím před horskou vesničkou Encumeada. Na poslední chvíli si ještě filtruji vodu z levády a mířím do oblak… tedy do hor. Stezka je to malebná! V údolích se honí mraky, horští velikáni kam oko dohlédne a až na pár turistů jsem zde úplně sám.

Mám jasný cíl. Dnes budu spát na vrcholku Pico Grande. Na místě však bohužel fouká silný vítr a do skalnatého povrchu není možné přikolíkovat stan. Zklamaný scházím o pár stovek metrů níže, kde nacházím lepší tábořiště. K večeři si dávám připálenou červenou čočku a poslouchám zvuky sesouvající se půdy v místech, kudy jsem zde přišel. Dneska jsem nejspíš utekl hrobařovi z lopaty! Říkám si, jaké mám štěstí.. Aby toho nebylo málo, tak přichází bouřka. Jsem na vrcholku hor a nemám se kam schovat. Psychika mi v této situaci nedovoluje usnout.

 

Přechod Madeiry
Přestávka těsně pod vrcholem Pico Grande
hory Madeira
Západy slunce v horách mají své kouzlou

Den 4. Pico Grande - Curral das Freiras (4,5 km ↗ 310m ↘1295m)

K mému nepříjemnému zjištění se probouzím zcela mokrý! Nechápu jak se tohle stalo. V noci vůbec nepršelo. Avšak stan i spacák mám promočený. Přes noc se v něm srazilo neskutečné množství vody. Naštěstí neprší a můžu své věci vysušit venku.

Za včerejší den se mi úplně vybil telefon a power banka. Potřebuji sejít do údolí kde dobiju šťávu. U prvního vodopádu doplňuju tekutiny, snídám oříšky, myju si nohy a zuby. Než dodělám tuhle příjemnou ranní rutinu tak se spustí nepřetržitý déšť. Celý promočený sbíhám dolů do prvního baru, kde zasedám ke kávě. Zjišťuji, že celý den má vydatně chcát. Pardon, ale tohle nešlo vyjádřit slušněji. Není ještě ani odpoledne a já jsem už úplně mokrý.

Radím se s místními, kde se tady dá v suchu přespat. Poradí mi ubytování v Danny’s place za 30€ na noc. Je to sice dvojnásob toho co běžně platím, ale dnes to vážně potřebuji. Alespoň se vysuším, rovnou vyperu a zároveň dobiju všechnu elektroniku. 

Zapínám GPS, která mě vede 2 km dolů do vesnice. Neustále leje jak z konve, ale já už to nevnímám a vidím se v teple a suché posteli. Dole ve vesnici zjišťuji, že si ze mě mapy dělají dobrý den a místní dáma mě navádí zpátky nahoru do severní vesnice. To si snad děláš srandu. Naviguje mě 2 km zpátky odkud jsem vyrazil. No nic. Otáčím se na patě a tentokrát už jdu správně. U baráku na mě čeká pod deštníkem v provazech deště paní domácí a mává. Utíká domů jakoby jí šlo o život. Utíkám s ní.

Mám pro sebe úplně celý barák s dvěma manželskými postelemi a jednou single. Dávám si nekonečně dlouhou sprchu, vytahuji klíšťata, zapínám pračku a vařím si jídlo. Tenhle neplánovaný luxus na přechodu Madeiry si vážně užívám do posledního doušku.

Okolí Curral das Freiras druhý den ráno

Den 5. Curral das Freiras - Pico Ruivo (9 km ↗ 1741m ↘583m)

Ráno jsem vystartoval z ubytování s pocitem velice lehkého batohu na zádech. Celou cestu jsem měl podezření, že jsem něco zapomněl na pokoji, jak lehký se zdál. Stejně tak dobře se šlo do kopce, kam mě navedla místní hluchoněmá paní. Jazyková bariéra nás tentokrát vůbec nelimitovala a paradoxně jsme si velice dobře rozuměli.

První polovina vedla přes krásný voňavý eukalyptový les. Stále jsem čekal, kdy mě začne unavovat stoupání, ale žádný takový pocit se prostě nedostavil. To ubytování mě slušně zregenerovalo! 

Pocitově jsem si myslel, že jsem zhruba někde v půlce když v tom se přede mnou zjevil vrchol Pico Ruivo, na kterém nebylo ani živáčka. Wau, celá hora pouze pro mě! Lítal jsem s foťákem okolo jako splašený. Vrchol střídavě překrývala peřina mraků a údolí zalévaly paprsky slunce. Naplánoval jsem si, že zde počkám až na západ slunce, někde poblíž přespím a dám si to rovnou i s východem.

Je teprve brzké odpoledne a já mám do západu slunce ještě spoustu času. Scházím dolů do horské chaty, kde si dávám kávu s banánovým koláčem. Následně vyhlížím v okolí místo na spaní. V okolí Pico Ruivo se nachází hned několik přístřešků a já váhám, který si vybrat.

Vrcholky hor začíná zahalovat hustá mlha. Mám pochyby jestli z vytouženého západu vůbec něco bude. Netrvá dlouho a začíná pršet. Tohle mě vážně štve! Nic jsem si nepřál tolik, jako dobré podmínky na tomhle konkrétním místě. Ach jo. Uléhám do spacáku pod střechou jednoho z mnoha přístřešků a doufám, že klapne alespoň ten východ. 

Těsně před spaním posílám ještě zprávu kamarádkám Míši a Petře. Pozítří dní letí domů a zítra je pravděpodobně poslední možnost se potkat a rozloučit. Dávám jim na vědomí, že spím pod Pico Ruivo, zda by nechtěly dorazit ráno na východ slunce a kávu. Příliš s nimi nepočítám.

Pico Ruivo přechod Madeira
Cestou nahoru na Pico Ruivo
Hory Madeira
Výhledy pod vrcholem Pico Ruvio ještě před zahalením v mracích

Den 6. Pico Ruivo

6:45 mě budí  hodinky. Otevírám oči a vidím přesný opak toho, co jsem si přál. Mlha, vítr déšť! Tohle vážně vzdávám… Najednou slyším v dálce lidi. Povědomý jazyk, povědomé hlasy! ,,Hele, Koukej, tam je nějaký domeček. Myslíš, že v něm někdo bydlí? Myslíš, že v tom spí Mára?” Odpovídám ,,Ty vole holky, vy jste vážně přišly? To jsem já, a jo spím tady, haha! Soráč, ale dneska žádný východ nebude” odpovídám kamarádkám Míši a Petře.

Vážně jsem nevěřil, že dorazí, ale jejich společnost mi obrovsky zvedla náladu. Udivují se a zároveň smějí v jakých podmínkách jsem spal. Musím se smát s nimi. To počasí přes noc bylo fakt šílené a moje lenost stavět stan se opravdu nevyplatila. Balím vlhké věci a za doprovodu silného větru a deště vyrážíme nahoru do chaty, kde nás čeká teplo a sucho.

Luis, pracovník na horské chatě, nám jako na zavolanou zrovna odemyká dveře. Má ze mě srandu, protože jsem mu včera sdělil plán focení na vrcholku. Sdělil mi, že je v chatě možné za 15€ přespat, kdybych měl zájem. U kávy s holkami jsem si tuhle nabídku nechal proležet v hlavě. Divoké počasí venku neustupovalo a já si kromě samotného Pico Riuvo chtěl užít i následující hřebenovku. Domlouvám se s Luisem, že tedy zůstanu. Přechod Madeiry jsem si plánoval se spaním pouze venku, avšak osud tomu chtěl nejspíš jinak.

Loučím se kamarádkami a po zbytek dne vysedávám u hořícího krbu mezitím, co venku padají trakaře. Jsem vážně rád, že jsem zůstal a nepokračoval dále.

Informační vsuvka - Spaní na Pico Ruivo

V okolí Pico Ruivo se nachází hned několik betonových přístřešků. Pro méně dobrodružné povahy je možné přespat přímo na chatě. Rezervace probíhají pouze na místě, nebo předem po telefonu. I při spaní vevnitř se připravte za nepříznivého počasí na vlezlou zimu a přiberte si raději teplé oblečení, nebo rovnou spacák.

Přístřešek pod vrcholem Pico Ruivo, Madeira
Jeden z mnoha přístřešků v okolí Pico Ruivo
spaní na Pico Ruivo
Moje skromné spaní v jednom z přístřešků

Den 7. Pico Ruivo - Boca do Risco (30,7 km ↗ 2064m ↘3450m)

Probouzí mě déšť. Věřil jsem do poslední chvíle, že by z východu slunce mohlo něco být, ale už to prostě vzdávám. Dávám si na snídani bramborovou kaši a kávu, nasazuju pončo a odebírám se na Pico Do Arierio, kde alespoň podle webkamery vypadá počasí trochu lépe. Loučím se s Luisem a zapaluju lýtka. Nasadil jsem rychlé tempo, abych co nejdříve utekl tomuhle mizernému počasí.

Vzdálenost pouhých 7 km mezi těmito vrcholy může očividně znamenat velice odlišné počasí. Honí se zde mraky, fouká prudký vítr, ale aspoň už přestává pršet. Mám radost, že se dnes skutečně zbavím deště. V polovině cesty sundávám pončo a spatřuji vrchol Pico Do Arierio, ke kterému pokračuju stále svižným tempem. Po sedmi dnech na přechodu Madeiry vidím poprvé davy turistů, které zde vysazují autobusy. Tuhle horu mám velice rád, ale dnes se zde příliš dlouho nezdržuju. Včera jsem pomalu nezvedl zadek ze židle a tak bych si to dnes rád vykompenzoval dlouhým pochodem.

Mapa mě vede dost pochybnou trasou. Upřímně mě mapy.cz zatím nikdy nezklamaly, ale tady jsem měl vážně pochyby. Byla to spíše improvizace. Prodíral jsem se houštím, šel podél vybagrované cesty, následně i lesem než jsem se nakonec zjevil ve vesničce Ribeiro Frio. Zde jsem nemohl vynechat turistickou atrakci Bacloes, kde ptáčci zobou lidem přímo z rukou.

Začínal jsem na sobě pociťovat úbytek energie. Problém jsem vyřešil v místní restauraci, kde jsem si zároveň vyřešil kam až dneska dojdu. Čeká mě ještě dlouhá cesta, ale už by neměla být náročná.

Nevím čím mě to nakrmili, ale zastávka v restauraci mi velice prospěla. Nakonec jsem urazil ještě o několik kilometrů víc, než jsem si plánoval. Zdá se, že nejnáročnější část přechodu Madeiry mám už za sebou. Z nejvyšší hory Madeiry jsem za jeden den dorazil až k severnímu pobřeží, kde stavím stan a přespávám.

Pico do Arierio
Trasa mezi Pico Ruivo a Pico do Arierio je bezpochyby jedna z nejkrásnějších částí ostrova
Pico do Arierio
Vrcholky hor se pomalu začínají odkrývat

Informační vsuvka - Stravování

Na přechod Madeiry jsem si vzal vařič kotlíkem a dostatečnou zásobu jídla na celou trasu. Když jsem měl možnost, tak jsem se najedl v restauraci, či kavárně. Delta cafés se i po absolvování přechodu přes Madeiru staly mým oblíbeným místem, kam jsem chodil na levné občerstvení a chutnou kávu.

Leváda Madeira
Cestou z Ribeiro Frio do Portela trasou PR 10
Leváda Madeira P10
Levády na Madeiře mě nepřestávají fascinovat

Den 8. Boca do Risco - Ponta de Sao Lourenco (16,8 km ↗ 1231m ↘1595m)

Probouzím se do zamračeného rána avšak stan je dokonale suchý. Než jej sbalím začíná svítat už i slunce. Dnes to vidím na parádní den, který si hodlám pořádně užít. Po chvíli nacházím vodopád, kde filtruju vodu a dopřávám si ranní hygienu. Zpočátku mi cesta nepřichází příliš zajímavá, avšak zanedlouho se odkrývá skutečná krása severního pobřeží jež lemují fascinující skalní útesy. Ranní slunce tomu dodává ten pravý šmrnc a já si zvesela pískám na cestu. 

Stezka začíná být lehce divoká. Místy se prodírám hodně hustým houštím, nebo šplhám po skalách. Začínám mít opět pochybnosti o správnosti mého směru. Přechod Madeiry mimo hlavní stezky vyznačené zkratkou PR je jedna velká improvizace. Ale baví mě to a moc! Klidnější jsem v momentě, kdy potkávám prvního turistu. Znamená to, že se blížím civilizaci. Následně procházím místem připomínajícím krajinu Marsu. Červenou zeminu jsem na Madeiře ještě neviděl. Najednou je všude okolo mě.

Scházím dolů do města Canical. Zastavuju se v kavárně, kde teprve snídám. Hned vedle se nachází obchod, ve kterém si nějaké oříšky a celou bábovku. Nevím co mě to popadlo, ale věřil jsem, že ji mé tělo potřebuje a zvládnu ji zkonzumovat na jedno posezení. Takhle špatně mi už dlouho nebylo..

Zbývalo protáhnout se městem až do cílové destinace – Sao Lourenco. Cítím jak se mi pálí nos a ruce. Vůbec mi to ale nevadí, protože předchozí dny jsem jen mrznul, tak si to vedro teď skutečně užívám. Zakončení přechodu Madeiry jsem si nemohl naplánovat lépe. Mám vytipované místo kde bych rád kempoval. Hned vedle tohoto místa se nachází i pláž a rozhodně si neodpustím pořádnou koupel. Cestu si do poslední chvíle maximálně užívám. Úmyslně spomaluji abych to ještě trochu natáhl.

Sólo přechod Madeiry
První moment, kdy mám cíl na dohled
Rudá krajina Madeira
Rudá krajina připomínající Mars
Sao Lourenco Madeira
Už to mám kousek!

Jsem v cíli!

Jsem tak rozžhavený ze slunce, že jsem div při skoku do vody nezasyčel. Auzurová voda a modrá obloha domu dodávají tu pravou exotickou atmosféru. K dokonalosti mi může snad už jen scházet čerstvý kokos a mísa tropického ovoce. Wau, přesně takhle jsem si představoval, že zakončím přechod Madeiry. 

Přepírám si v moři ponožky a spodní prádlo, sluním se na pláži, když v tom na horizontu vidím člověka s obřím batohem na zádech. Volám na něj. Říkám, že sice nemám moc luxusní bejvák, ale pokoj pro hosty bych našel. Třeseme si rukou a já vítám Stephana z Německa na pláži. Jsem rád, že alespoň tu poslední noc se budu mít s kým bavit. 

Dáváme si společně pivo a koláč, bavíme se o životě, cestovatelských zážitcích a tak podobně. Mezitím mě tíží ještě jedna maličkost. Trasa stále pokračuje ještě nějakých pár stovek metrů a já vím, že bych nemohl považovat tenhle trek za úplný, kdybych nešel na samotný konec. Mohl bych nechat batoh se Stephanem, ale to by bylo něco jako švindl. Beru tedy vše s sebou a mířím na závěrečný vrcholek, odkud pozoruji západ slunce a dopisuji tenhle poslední řádek. 

Západ slunce nad Ponta de São Lourenço
Noční obloha Madeira
Poslední noc jsem spal pod širým nebem s výhledem na hvězdy

Mapa přechodu Madeiry ze západu na východ

(120 km ↗ 7400m ↘7400m)​

Napsat komentář

Tento příspěvek má jeden komentář