You are currently viewing Zápisky z cest: Stopujeme ilegálně na Slovensko!

Zápisky z cest: Stopujeme ilegálně na Slovensko!

Stopujeme na Slovensko! Takhle zněl náš plán, který postrádal veškerý zbytek podstatných informací. Koncem jara 2021 jsem vytáhl kamaráda Benyho na dobrodružnou cestu, která se vyvíjela až za jízdy. Vzhledem k tehdejším restrikcím v souvislosti s koronavirem to však mělo menší háček..

Pana, nebo orel?

S Benym jsme se sešli v mém rodném Frenštátě po Radhoštěm. Předem jsem mu oznámil, ať si vezme věci na spaní venku a zbytek ať už nechá na mě. Vůbec netušil do čeho jde, protože jsem to nevěděl ani já sám. Na místě srazu jsme si hodili mincí, která za nás měla rozhodnout zda pojedeme stopem, nebo autobusem. Měl jsem představu o vícedenním horském přechodu na pohraničí Česka a Slovenska kam se dá jednoduše dostat autobusem. Jenže mince rozhodla pro autostop, kterým se dá dostat ještě trochu dále. Situace neumožňovala cestování na Slovensko, ale říkal jsem si, že bychom to přeci jenom mohli vyzkoušet pokud nám to nepřítomné kontroly dovolí. Domluvili jsme se tedy, že stopujeme na Slovensko.

Kdo je Kamil?

Poslední auto nás vyhodilo až ve slovenské Bytči. Oba jsme byli maximálně spokojení s hladkým průběhem autostopu i překročením hranic a dále jsme se rozhodli pokračovat už jen po svých do nedalekých Súlovskych skal. U cesty nás spatřil kolemjedoucí Kamil, člověk, kterého jsme nikdy předtím neviděli. Zaujali ho dva ,,chalani” s velkými batohy na zádech očividně stejné krevní skupiny, jako je on sám. Dáváme se do řeči a po velmi krátké chvíli nasedáme k němu do auta. Nejdříve nás veze k sobě domů, kde nám ukazuje sbírku kempingové výzbroje až nakonec vezme pár kousků na nadcházející sdílené dobrodružství. Cestou vyzvedáváme jeho kamarádku Magdu, společně navštěvujeme nedaleký vodopád, část Súlovskych skal a nakonec jedeme k takzvanému ,,karavanu”. 

Stopujeme na Slovensko

Do batohu jsem si kromě jídla, pití a foťáku zabalil akorát stan, spacák, karimatku a vodní filtr. Náhradní oblečení a ostatní nepotřebnosti zůstaly doma. Původně jsem si nechtěl brát ani stan, ale nakonec jsme byli za něj velice vděční..

Moraváci + Slováci = kopec srandy

Druhý den nám počasí vůbec, ale vůbec nepřeje. To však není důvod k tomu, abychom tvrdli na místě a nevyrazili si užít trochu srandy. Kamil s Magdou vyznávají turistiku mimy vyznačené stezky a my je oddaně následujeme. Magda je navíc téměř 3x starší než my s Benym a rozhodně by svou fyzickou kondicí a elánem strčila spoustu nadšených horalů do kapsy. 

Od včerejšího večera panuje neustále skvělá nálada. Kamil a jeho víno na snídani tomu na veselosti bez pochyby přidává. Ve vytrvalém dešti procházíme svěže zelené louky, voňavé lesy a  barevné háje, míjíme skalnaté útvary, překračujeme elektrické ohradníky až se zjevíme na cizí narozeninové oslavě. Původně sem přicházíme pouze na krátkou chvíli, abychom se schovali před deštěm a vyždímali ponožky, ale osud tomu chtěl úplně jinak.

Přidáváme ruku k dílu, vaříme kotlíkový guláš, vyprázdňujeme láhve od piva společně s talíři s jídlem a velice se bavíme. Cítíme se zde jako součást rodiny. Jsem za ně vděčný, jsem vděčný za život, jsem zkrátka vděčný za to, že jsem. Tyhle neplánované cesty mě neskutečně naplňují. V pozdějších odpoledních hodinách se však rozhodujeme pro posun. Ještě nás stále čeká dlouha štreka zpátky na karavan.

Súlovske skaly

Znásilnění medvědem

Jsme lehce posilnění alkoholem a Kamil neustále opakuje vtípky o medvědem znásilněných turistech. Vlastně se celý tento trip nesl ve znamení znásilnění a medvědů. Nakonec jsem si ani já sám nedokázal tento vtípek odpustit ve videu..

 

Na trip jsem sice bral i foťák, ale používál jsem ho úplně minimálně. Tentokrát jsem si chtěl užít vyjímečnou společnost a honbu za fotografiemi jsem postrčil stranou. Celé jsem si to však alespoň dokumentoval na GoPro.

Dobrodružství začíná tam, kde končí komfort..

Společně jsme vyrazili na cestu, o které jsme nic nevěděli. Za dobrodružstvím není potřeba jet příliš daleko, ba naopak, dost často to úplně v pohodě stačí za humna. Tentokrát nám stačilo si říct, že stopujeme na Slovensko. Občas je potřeba být tak trochu ,,yesman” a taky opustit svou komfortní zónu. Jedině takhle mohou vznikat další nezapomenutelné zápisky z cest. Díky všem třem za tenhle na první dojem obyčejný víkend a vidíme se nabudúce!

Napsat komentář