Fisherman’s trail: Vše, co potřebujete vědět před cestou!

Fisherman’s Trail, známý také pod názvem Costa Vicentina (někdy i Rota Vicentina), je údajně jedním z nejkrásnějších pobřežních treků na světě.

Tato 220 km dlouhá trasa, táhnoucí se přes divoké pláže, útesy a malebné rybářské vesnice, mě okouzlila svou syrovostí, přímočarostí a nezapomenutelnou atmosférou.

Pokud zvažujete, že se na Fisherman’s Trail vydáte, v tomto článku vám z vlastní zkušenosti předám všechny důležité informace, tipy a postřehy, které byste měli před cestou vědět, abyste si tento zážitek užili naplno.

Základní informace

Vzdálenost – 220 km
Start – Lagos (nebo obráceně)
Cíl – Porto Covo
Převýšení – okolo 3200 m
Nejvyšší bod – Monte Novo (přibližně 150 m)
Stát – Portugalsko
Měna: Euro
Vhodné měsíce – jaro a podzim
Povolení na trek: Není potřeba
Značení: Zelený a modrý pruh
Navigace: jednoduchá
Počet dnů: 8-13
Kempování – ilegální, ale toleruje se
Voda a jídlo – pouze v civilizacích (každý den)
Náročnost – lehká

Mapa Fisherman’s Trail

Co je to Fisherman’s Trail a jaký je rozdíl oproti Rota Vicentina

Fisherman’s Trail je jedna z nejikoničtějších dálkových tras v Portugalsku, vedoucí podél dramatického atlantického pobřeží v jihozápadní části země. Tato trasa je součástí širší sítě stezek známé jako Rota Vicentina, která zahrnuje několik různých turistických tras v regionu Alentejo a Algarve.

Hlavní rozdíl mezi Fisherman’s Trail a Rota Vicentina spočívá v charakteru cesty a v prostředí, kterým trasy procházejí. Fisherman’s Trail se drží výhradně pobřeží — většinu času kráčíte přímo po útesech, písečných cestách nebo úzkých stezkách vyšlapaných místními rybáři. Trasa je známá svou surovou krásou, výhledy na oceán a specifickým terénem plným písku a kamení.

Naopak Rota Vicentina jako celek nabízí širší spektrum zážitků: kromě Fisherman’s Trail zahrnuje i Historical Way, která vede vnitrozemím přes vesnice, kopce a zemědělskou krajinu.

Jak je Fisherman’s Trail dlouhý a kudy vede?

Fisherman’s Trail měří přibližně 220 km a vede podél jihozápadního pobřeží Portugalska. Trasa začíná ve městě Sines a končí v Lagosu, nebo ji můžete jít samozřejmě opačným směrem, jako jsem šel já.

Většina lidí však volí jako výchozí (nebo cílový) bod Porto Covo, protože úsek mezi Sines a Porto Covo je vedený částečně po silnici podél průmyslové zóny a není příliš atraktivní. Od Porto Covo už ale trail nabízí nádherné scenérie – oceán, písečné duny, útesy a malebné vesničky.

Trasa je rozdělená do denních etap dlouhých zhruba 20–25 km. Celý přechod tak většinou zabere 8 až 13 dní, podle toho, jak rychle půjdete a jak si naplánujete ubytování.

Značení je po celé délce velmi spolehlivé a vede přímo podél pobřeží. Stačí následovat zeleno-modré pruhové značení.

Líbí se vám článek a fotografie? Budu moc rád, když zavítáte i na můj Instagram 📷

Kterým směrem jít: ze severu na jih, nebo opačně?

Většina trekařů volí směr ze severu na jih, tedy z Porto Covo do Lagosu. Tento směr je výhodný zejména pro sólo cestovatele – jdete „s davem“ a je tak větší šance, že se seznámíte s dalšími lidmi na stejné trase. Snadněji se navazují kontakty, sdílejí zážitky nebo plánují společné etapy a ubytování.

Na druhou stranu cesta z jihu na sever (z Lagosu do Porto Covo) nabízí také svoje výhody. Hlavní z nich je slunce v zádech po celý den, což může být při chůzi výrazně příjemnější – zejména v teplejších měsících. Tato varianta je méně frekventovaná, což může vyhovovat těm, kdo hledají více klidu a samoty.

Směr si tak vybírejte hlavně podle toho, co od trailu očekáváte – socializaci a společnost, nebo větší pocit samoty a komfort při chůzi.

Video z trailu

Kdy vyrazit na Fisherman’s Trail?

Nejlepší období pro absolvování Fisherman’s Trail je od jara do podzimu, ideálně mezi březnem a červnem nebo zářím a listopadem. V těchto měsících panuje na portugalském pobřeží příjemné počasí – teploty jsou mírné, dny dostatečně dlouhé a slunce svítí pravidelně, aniž by vyčerpávalo.

Letní měsíce (červenec a srpen) bývají velmi horké, s teplotami nad 30 °C, což může chůzi po nezastíněných úsecích s minimem civilizace značně ztížit. Navíc je v létě trail dost vytížený, což může snižovat celkový zážitek z cesty.

Naopak zimní období (prosinec–únor) přináší vyšší srážky, větrné počasí a kratší dny, což může být problematické z hlediska plánování etap i celkové pohody na trase.

Výběr ideálního termínu závisí na vašich preferencích – chcete-li příjemné teploty, méně lidí a krásně zelenou přírodu, jarní a podzimní měsíce budou tou správnou volbou.

Já vyrazil v půlce dubna, moře mělo 16 °C stupňů a průměrná denní teplota okolo 20 °C. Na trailu jsem potkával desítky trekařů denně. Za mě tedy ideální. 

Přibalte si návleky na boty. Budete za ně velmi vděční. Já je bohužel neměl a schytal jsem to nejedním puchýřem. Dostal jsem doporučení na tyto návleky.

Na Fisherman’s Trail můžete vyrazit se mnou

Láká vás Fisherman’s Trail, ale nemáte parťáka na cestu? Nebo byste si prostě chtěli užít túru bez starostí s plánováním a organizací?

Ve spolupráci s cestovní kanceláří CoolCamp jsem pro vás připravil jedinečnou výpravu, kterou osobně povedu. Teď máte skvělou příležitost vydat se se mnou na tento dechberoucí trail – čeká vás příroda, dobrodružství i parta skvělých lidí.

Více informací si může přečíst kliknutím sem.

Ubytování na Fisherman’s Trail

Na rozdíl od některých jiných dálkových tras, kde se dá spolehnout na improvizaci a hledání noclehu až po příchodu do cílové vesnice, Fisherman’s Trail si žádá více plánování – především co se týče ubytování. Kapacity v menších městečkách a vesnicích jsou omezené, a vzhledem k rostoucí popularitě trasy se ty nejlepší (a cenově dostupné) možnosti rychle plní.

Rezervace alespoň dva týdny dopředu vám tak nejen zaručí pohodlný odpočinek po celém dni na nohou, ale může vám také výrazně ušetřit peníze a stres. Pokud necháte hledání ubytování na poslední chvíli, snadno se vám může stát, že zbydou jen dražší možnosti, nebo budete muset zbytečně prodlužovat trasu kvůli nedostupnosti v dané lokalitě. Já vše řešil týden předem a na některých etapách byl i týden málo a musel jsem zbytečně přeplácet.

Z vlastní zkušenosti doporučuji tato místa, kde jsem během cesty spal – všechna dobře posloužila, některá z nich dokonce příjemně překvapila svým zázemím, atmosférou i cenou:

Lagos – Rising Cock Party Hostel
Sagres – Sagres Sun Stay
Carrapateira – Hostel Do Mar
Aljezur – Amazigh Hostel & Suites
Odeceixe – Residencia do Parque
Cabo Sardão – Cabo Sardão Guest House
Vila Nova de Milfontes – MUTE Hostel Milfontes
Porto Covo – MUTE Hostel Porto Covo

Vybraná ubytování dobře pokrývají jednotlivé etapy a zároveň jsou ideální pro ty, kdo chtějí jít nalehko – většina z nich nabízí veškerý potřebný komfort po celodenním treku.

Pokud máte obavy, že si zarezervujete všechna ubytování předem a cestou se například zraníte nebo nedokážete dojít takovou vzdálenost, v Portugalsku skvěle funguje Bolt nebo Uber a za relativně levnou cenu se můžete případně na ubytování nechat dovézt. Pár takových jsem cestou potkal.

Kempování na Fisherman’s Trailu

Oficiálně je kempování mimo vyhrazené kempy v Portugalsku zakázané, což platí i pro trasu Fisherman’s Trail. Přesto se dá říct, že v praxi se občasné přespání „na divoko“ do jisté míry toleruje, pokud jste nenápadní, respektujete přírodu, nezanecháváte odpadky a z místa brzy ráno odcházíte. V některých odlehlejších částech trailu tak potkáte pár trekařů se stanem, kteří volí variantu spaní venku.

Z mé zkušenosti ale nedává kempování na této konkrétní trase příliš smysl. Trasa nevede divočinou ani hlubokými horami, ale prochází hustěji osídleným pobřežím s pravidelným přístupem k civilizaci. Ubytování je na každodenní bázi snadno dostupné (pokud si ho rezervujete dopředu), a právě možnost osprchovat se, smýt písek a opalovací krém a vyspat se v pohodlné posteli je v místním prostředí velkým bonusem. Navíc ušetříte hmotnost v batohu, protože nemusíte nosit stan, spacák ani karimatku a můžete si trail užít jako aktivní dovolenou.

Zkrátka: pokud vyrážíte na Fisherman’s Trail, doporučuji jít nalehko a využít klasické ubytování. Kromě většího komfortu vás to možná ve finále vyjde i levněji než pokuty či stres z hledání vhodného místa na přespání.

Jak se dostat na začátek Fisherman’s Trailu?

Fisherman’s Trail můžete začít buď na jihu v Lagosu, nebo na severu v Porto Covo (případně Sines).

Z Prahy létá do Lisabonu přímý spoj s TAP Portugal nebo EasyJet. Z lisabonského autobusového nádraží je poté snadné a levné spojení Flixbusem do Porto Covo, odkud většina lidí svůj trail začíná.

Já osobně jsem zvolil alternativní cestu – letěl jsem z Vídně do Fara se společností Ryanair, a odtud mi trvalo zhruba dvě hodiny se dostat vlakem do Lagosu. Právě tady jsem se zdržel pár nocí, nacítil se na portugalské tempo a nasál atmosféru regionu Algarve, než jsem se vydal na sever vstříc trase.

Do Lagosu se dostanete i přímým Flixbusem z Lisabonu. Zabere vám to zhruba 4 hodiny.

Jídlo a voda na Fisherman’s Trailu

Fisherman’s Trail prochází civilizovanou oblastí, a tak se nemusíte bát, že byste po cestě trpěli hlady nebo žízní. V každé vesnici či městečku, kde končí denní etapa, najdete restaurace, kavárny, minimarkety nebo obchody, kde se dá doplnit zásoba jídla i vody.

Vodu během dne doporučuji nosit s sebou alespoň 1,5 až 2 litry, protože na trase nejsou prakticky žádné veřejné prameny nebo studánky. Zvlášť pokud je teplo, což je na této trase běžné, spotřeba vody rychle stoupá. Občas narazíte na vodovodní kohoutky nebo toalety na plážích, ale nelze na to spoléhat. Nehledě na to, že je voda z kohoutku extrémně chlorovaná a nedoporučuje se pít ve velkém množství z důvodu rizika bolesti žaludku. Já si kupoval balenou vodu.

Co se jídla týče, není nutné nosit velké zásoby – snídani a večeři si můžete dát ve městech, a přes den si vystačíte s ovocem, oříšky, pečivem nebo jinými drobnostmi z místních obchodů. Pokud plánujete kratší etapy, stihnete v pohodě i oběd po cestě v některé z vesnických restaurací.

Fisherman’s Trail zkrátka není žádná divočina – vše potřebné je po ruce, jen je dobré si vše lehce naplánovat s ohledem na denní trasu.

Den 1. Lagos – Sagres – 38,7 km, ⬆️ 1023 m, ⬇️ 1017 m

Následující text je pouze krátkým, zjednodušeným výtažkem z ebooku:

První den vyrážím z přímořského Lagosu po sluncem zalité promenádě směrem k majáku Ponta da Piedade. Přestože je teprve duben, turisté už plní pláže, ale trail rychle nabídne klidnější úseky.

Jdu nalehko – bez stanu, jen s ,,malým” batohem. Rozhodl jsem se vsadit na komfort, přespávat v hostelech a užít si cestu bez zbytečné zátěže. I když etapa do Sagres je dlouhá, nelituju. Právě tam mě to táhlo nejvíc.

Terén je překvapivě členitý, se střídavými stoupáními a sestupy, zvlášť mezi vesnicemi Luz a Salema. Cestou míjím různorodé trekaře, atmosféra je přívětivá. Počasí je nestálé… chvílemi slunce, chvílemi mraky a kapky deště, ale nakonec mám štěstí a většinu trasy projdu v suchu.

Nejzvláštnější moment dne? Setkání s mladým Němcem žijícím v jeskyni. Připomínka, že svoboda má pro každého jinou podobu.

Do Sagres dorážím unavený, ale spokojený. Město působí klidně a ubytování v Sagres Sun Stay je příjemným završením náročného dne. Po 39 kilometrech chůze chci už jen sprchu, jídlo a postel. Přesně v tomhle pořadí.

Ubytování: Sagres Sun Stay

Den 2. Sagres – Carrapateira – 36,6 km, ⬆️ 596 m, ⬇️ 574 m

Ráno mě budí budík v osm. Po výborné snídani v hostelu se chystám vyrazit, ale venku začíná silně pršet. Do deště se mi nechce, navíc zjišťuju, že mě dnes čeká ne třicet, ale třicet sedm kilometrů. Je chladno, fouká vítr, opalovací krém zůstává v batohu.

U majáku São Vicente prší ještě víc a není se kde schovat. Přesto tam chvíli zůstávám, natáčím dronem a fotím. Potkávám norský pár – první Skandinávce, které v Portugalsku vidím. Povídáme si o životě na severu, o Tromsø, kde jsem kdysi pracoval. Na pár minut cítím lidské spojení, které na cestách tolik znamená.

Cesta se proměňuje v písčitou stezku. Vítr sílí a fouká proti mně. Krajina je nehostinná, ale i v ní vykvétají drobné květy, nečekaná krása mezi kamením. Přemýšlím nad různými způsoby cestování. Chůze je pomalá, ale intimní. Auto je rychlé, ale vzdálené. Kolo se mi zdá jako ideální kompromis, který možná už brzy vyzkouším.

Míjí mě jeep, za volantem sedí holčička na klíně otce. Ten obraz mi připomene strejdu, který mě takhle učil řídit. Už tu není, ale jeho podpora a radost z mého cestování mi pořád zůstává. Cítím vděk za to, že můžu žít takhle svobodně.

Samota na cestě není prázdná. Je plná myšlenek, vnitřního klidu i silných vzpomínek. Naši předci takovou volnost neměli. My ji máme, a je škoda ji nevyužít. Nejsilnější zážitky často vznikají mimo komfort, někde v dešti, ve větru, sami se sebou – a přitom hluboce spojení s tím, co je pro nás důležité.

Ubytování: Hostel Do Mar

Den 3. Carrapateira – Aljezur 27,5 km, ⬆️ 497 m, ⬇️ 515 m

Slunce pálí už od rána, a tak poprvé sahám po klobouku a opalovacím krému. Trasa vede hlubokým pískem, což je nesmírně únavné. Po sedmi kilometrech se dostávám na štěrkovou cestu, provoněnou eukalyptem, která mi dodá novou energii.

Kousek před Arrifanou volím zkratku. Ušetřím osm kilometrů a dostanu se k supermarketu. I když normálně trasy nezkracuju, dneska to dává smysl. Slunce žhne, únava se sčítá, a touha po klidnějším večeru vítězí.

Dávám si pauzu u obchodu, Coca-Colu, banán a chipsy. Místní bez rozpaků kouří jointa, marihuana tu nikoho nepřekvapuje. Vítr střídá horko a chlad, počasí si dělá, co chce. V Aljezuru si vařím večeři, když se ozve známá otázka: „Ty jsi Čech?“ Seznamuju se s Martinou z Brna. Povídáme si, dáme pivo, a den končí příjemně lidským momentem.

Ubytování: Amazigh Hostel & Suites

Den 4. Aljezur – Odeceixe 22,1 km, ⬆️ 214 m, ⬇️ 210 m

Dnešní ráno beru volně, dávám si klidnou snídani a odcházím z hostelu jako poslední. Prvních pár kilometrů je nudných… prašná, rovná cesta, nic moc k vidění. Postupně potkávám čím dál víc trekařů jdoucích opačným směrem. Uvědomuju si, že jít z jihu na sever je menšinová volba, a možná i trochu osamělejší. Ale samotu jsem si zvolil vědomě, právě kvůli prostoru na myšlenky.

Po hodinách monotónní chůze se dostávám zpět k oceánu. Dramatické útesy, vlny a široká modrá obloha mi zvednou náladu. Písek sice ztěžuje krok, ale za ty výhledy to stojí. Potkávám nejvíc lidí za celou dobu.

Večer končím v Odeceixe, kde mě zaskočí plně obsazený hostel. Rezervace na poslední chvíli se mi nevyplatila, a tak platím dvakrát tolik za jiné ubytování. Pokoj je velký, ale holý… žádná kuchyň, jen kávovar. Kupuju si základní jídlo v předraženém obchůdku a rezignovaně si dávám večeři studenou. Beru to jako den, který člověk prostě přežije. Zítra bude líp.

Ubytování: Residencia do Parque

Den 5. Odeceixe – Cavaleiro 31,7 km, ⬆️ 485 m, ⬇️ 454 m

Dneska vstávám nečekaně brzo a svěží, před osmou a bez budíku. Venku má být opět „nejteplejší den na trailu“. Po odchodu z města mě hned vítá známý písek a s ním i nový puchýř. Začíná jich být tolik, že už vážně zvažuji prstové ponožky nebo jiné řešení. Cesta je ale krásná a lidí málo.

Po dvaceti kilometrech mě potěší setkání s českou dvojicí, co mě poznává ze sítí. Malá připomínka, že moje sdílení má smysl. O kus dál narážím na bizarní výběh se zebrou a pštrosem a těsně před Zambujeirou mi písek zničí ponožku. Kupuju sváču a nacházím další puchýř. Frustrace roste.

Potkávám výstředního Stefana, který je už unavený z monotónnosti trasy a jen si potřebuje s někým popovídat. O chvíli později narážím na Emanuela, zoufalého Itala bez noclehu. Nabízím mu místo v mém apartmánu. Večer vařím těstoviny (ano, Italovi) a nakonec z toho vzniká jeden z nejhezčích večerů celého treku plný vděčnosti a sdílení. Přesně kvůli takovým momentům cestuju.

Ubytování: Cabo Sardão Guest House

Den 6. Cavaleiro – Vila Nova de Milfontes 22,3 km, ⬆️ 293 m, ⬇️ 318 m

Ráno mě překvapí vlhké počasí. Prádlo, co mělo přes noc uschnout, je stále mokré. Vyrážím tedy s mokrým oblečením, ale etapa má být jen dvacetikilometrová, takže to neřeším. Po cestě potkávám davy turistů a zkouším jít chvíli naboso, což je příjemná změna.

Zabloudím v hustém křoví a na 15 minut se ocitám v naprosté bezradnosti, než se mi podaří vyškrábat zpět na trail. Poslední úsek vede přes větrný most a město Vila Nova de Milfontes. Na hostelu mě vítají vtipem o kotěti a skvělou atmosférou. Hned cítím, že tohle bude příjemné místo.

Ubytování: MUTE Hostel Milfontes

Den 7. Vila Nova de Milfontes – Porto Covo 19,1 km, ⬆️ 165 m, ⬇️ 167 m

Fouká silný vítr, ale slunce pálí, takže se mažu krémem a vyrážím na svou poslední etapu. Jdu pomalu, bez spěchu, nasávám atmosféru, vnímám oceán a přemýšlím nad celou cestou. Trail mohl působit monotónně, ale právě to mi poskytlo prostor zklidnit se a srovnat si myšlenky. Byla to pro mě ideální rovnováha. Oceán, pohoda, Portugalsko.

Ubytování je třeba plánovat dopředu, ale já nelitoval, že jsem šel nalehko. Komfort hostelu mi vyhovoval víc než spaní venku, ulepený v opalovacím krému a obalen pískem. Fisherman’s Trail bych doporučil jak začátečníkům, tak zkušeným. Každý si tu něco najde. V Porto Covo skáču do bazénu a symbolicky tím zakončuji svoji cestu.

Ubytování: MUTE Hostel Porto Covo

Závěr: Fisherman’s Trail stojí za to

Fisherman’s Trail je ideální volbou pro každého, kdo hledá dobrodružství, klid a dechberoucí výhledy podél portugalského pobřeží. Ať už jste začátečníci, nebo zkušení hikeři, tato trasa vám nabídne silné zážitky, možnost zpomalit a znovu se spojit s přírodou i sami se sebou. Nepodceňujte plánování ubytování, připravte se na písek v botách a slunce nad hlavou. Nechte se unést jednou z nejkrásnějších pobřežních tras na světě.

Nejčastější dotazy (FAQ) o Fisherman’s Trailu

Kde začíná a končí Fisherman’s Trail?

Trasa začíná ve vesnici Porto Covo a končí v městě Lagos. Celková délka je přibližně 220 km. Chodí se i obráceně.

Jak dlouho trvá projít celý trail?

Většina lidí ho zvládne za 8–13 dní, podle tempa a počtu přestávek.

Je potřeba si ubytování rezervovat předem?

Ano, zejména v sezóně je lepší mít noclehy dopředu zajištěné. Nabídka je omezená a trail je čím dál populárnější. Týden předem může být pozdě.

Dá se Fisherman’s Trail projít i na jaře nebo na podzim?

Ano, nejlepší období je od března do května a pak září–říjen. Vyhnete se největším vedrům i davům.

Je potřeba speciální vybavení?

Stačí běžné lehké trekové vybavení. Není třeba stan, pokud plánujete spát v hostelech nebo penzionech.

Je trail vhodný pro začátečníky?

Ano, ale doporučuje se alespoň základní fyzická připravenost. Denní etapy bývají mezi 15–25 km.

Jak se dostanu na začátek trasy?

Nejbližší větší město je Sines. Do Porto Covo jezdí autobus z Lisabonu (cca 3 hodiny jízdy).

Kolik stojí cesta po Fisherman’s Trailu?

Přibližně 30–60 € na den — podle typu ubytování a stravování.

Je na trase signál a internet?

Většinu času ano, ale některé odlehlejší úseky mohou mít slabší pokrytí.

Můžu jít trail i sám/sama?

Ano. Je to bezpečné a potkáš spoustu dalších poutníků, takže se nikdy nebudeš cítit úplně sám.