Průvodce GR 11: Dálkový přechod španělských Pyrenejí

Dálkový trek GR 11 je jednou z nejznámějších horských tras v Evropě. Nachází se konkrétně ve španělských Pyrenejích a svou popularitu si získal zejména rozmanitou a divokou přírodou, kterou v jiných horách Evropy jen tak nenaleznete. Celková délka trasy činí přibližně 840 kilometrů a táhne se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií.

Trasa začíná u Atlantického oceánu na baskickém pobřeží a končí až u Středozemního moře. V průběhu dálkové trasy GR 11 se prochází převážně panenskou přírodou skýtající vysoké hory a skalnaté štíty, hluboká údolí, svěží lesy, tyrkysová jezera a divoké řeky. Na trase lze vidět také mnoho historických a kulturních památek.

Tato trasa je vhodná pro zkušené turisty, které dlouhé denní pochody a různorodé podmínky jen tak nezaskočí. Trekování na GR 11 může být náročné a kromě zdatné fyzické kondice vyžaduje i dobré plánování a vybavení.

Základní informace

Vzdálenost – 840 km
Start – Cabo de Higuer
Cíl – Cap de Creus
Převýšení – okolo 40 000 m
Nejvyšší bod – Pic de la Fossa del Gegant (2807 m)
Státy – Španělsko (částečně Francie)
Měna: Euro
Vhodné měsíce – červen až září
Kempování – velice volné
Povolení na trek: Není potřeba
Značení: Červený a bílý pruh
Navigace: jednoduchá
Počet dnů: 30-45
Voda a jídlo – dostupné velmi často

Kdy vyrazit na GR 11?

Na GR 11 se vyráží nejčastěji v období od června do září, a to zejména kvůli nejlepším podmínkám v horských oblastech Pyrenejí. Nicméně, aktuální počasí a sněhové podmínky mohou ovlivnit vhodnost trekování v konkrétním období. Za mého času jsem měl to štěstí, že létu předcházela mírná zima a dost možná by se daly celé Pyreneje přejít už někdy začátkem května. Doporučuji sledovat aktuální podmínky třeba i prostřednictvím webkamer např. zde.

V průběhu letních prázdnin v červenci a srpnu je na GR 11 nejvíce turistů a ubytovací zařízení mohou být přeplněné. V tomhle období bude případné ubytování a strava na horských chatách Refugio potřeba rezervovat s časovým předstihem. Stejně tak musíte počítat i s vyššími cenami. Například obyčejné kempy jsou v hlavní sezóně až dvojnásobně dražší.

Z mého sólo přechodu GR 11 vznikl také i ebook. Budu moc rád, když se do něj začtete 🙂

Je také důležité sledovat aktuální počasí a přizpůsobit plánování etap podle nich. V horských oblastech se předpověď mění velice rychle a počasí může být i nebezpečné! Je důležité být vybaven vhodným oblečením a vybavením pro jakékoli podmínky.

Pozn. Největším strašákem na celé trase jsou bouřky, které se nejčastěji formují až na večer. Snažte se plánovat přechody nejvyšších vrcholů už v dopoledních hodinách.

Jak dlouho trvá přechod GR 11?

Obecně se doporučuje vyhradit si na přechod zhruba 45 dní, abyste si mohl udržet nějaké komfortní tempo. Celková délka trasy je asi 840 kilometrů, ale s převýšením okolo 40 000 metrů je to fyzicky velmi náročná cesta. Určitě záleží na vaši osobní kondici, podle které byste si měli trasu časově rozplánovat. Já šel celý přechod sám a vzal jsem to poměrně sportovně. Mám to takhle prostě rád. V cíli jsem byl za 28 dní a denní průměr pak vycházel na 30 kilometrů s vystoupanými 1500 metry. Cestou jsem potkával trekaře, kteří šli GR 11 až 50 dní.

Není ani žádnou výjimkou rozdělit si celý přechod třeba na tři roky, přičemž si každé léto vyhradíte např. 2 týdny volna a ujdete pouze jednu třetinu. Takových jsem na trase potkal taky dost. Né každý má volna na rozdávání a zvládnout celou GR 11 na jeden zátah může být pro spoustu lidí také dost náročné. Tenhle způsob má určitě smysl.

Který směrem vyrazit na GR 11?

Na trasu můžete pochopitelně vyrazit v obou směrech, tedy buď od Atlantického oceánu na východ ke Středozemnímu moři, nebo naopak od Středozemního moře na západ k Atlantickému oceánu. Je to v podstatě otázka osobní preference. Většina lidí preferuje vyrazit od západu na východ kvůli chladnějšímu počasí na začátek a postupnému aklimatizování. Pozvolnější nástup do vysokých hor může být také pro spoustu trekařů výhodou.

Vybavení na treky

Balení na dálkový trek je vždycky o hledání kompromisu mezi váhou a komfortem. Abych vám to usnadnil, připravil jsem detailní seznam věcí na treky a vybavení do hor, který vychází z mých zkušeností z Pyrenejí i dalších evropských pohoří. Nechte se inspirovat.

Jak se dostat na start GR 11

Možností máte pochopitelně nespočet. Znám případy, kdy se na start trasy stopovalo až Česka. Já jsem však volil rychlejší a komfortnější způsob. Dopravil jsem se letecky na západ do San Sebastián (Hondarribia), odkud si vzal taxík za cca 12 euro na pobřeží k majáku Cabo de Higuer (Cape Higuer). Mohl jsem jít těch pár kilometrů rovnou pěšky, ale GR 11 vede zpátky kolem letiště a jít tam a zase zpátky mě tolik nelákalo. Vynechat maják úplně a vyrazit přímo z letiště by určitě byla taky možnost, avšak věřím, že ani vám by svědomí tohle nedovolilo.

Z druhého směru bude pak nejjednodušší letět do Barcelony odkud se vlakem přesunete do města Llanca, kde budete muset ještě přesednout na pár autobusů, které vás dopraví až na nejvýchodnější cíp Cap de Creus. Máte- li čas na ,,aklimatizaci“ a chcete se nejdříve rozkoukat po okolí, pak doporučuji strávit alespoň jeden den v přímořském městečku Cadaqués, ze kterého jezdí autobus přímo až na start GR 11.

Mapa GR 11, značení na trase a navigace

Mapu celé trasy GR 11 zajisté zdarma naleznete kdekoliv na internetu. Stejně tak můžete cestou sbírat papírové mapy na jednotlivé úseky. Potkal jsem cestou pár trekařů s profesionálními navigacemi, avšak dle mého názoru je taková výbava zcela zbytečná. Taky jsem potkal jednoho staršího týpka, který neměl ani telefon. Celá trasa má jednoduché a přehledné značení každých pár desítek, nanejvýš stovek metrů (výjimka pouze v Katalánsku, kde to občas vázne). Když jsem si náhodou nevěděl rady, tak skvěle posloužily staré známé mapy.cz.

Prozkoumávat celou trasu dopředu a detailně si jí plánovat asi úplně nemá smysl. Budete mít na to cestou hromadu času. Místy také narazíte na přehledné rozcestníky a alternativní možnosti cesty. Budete mít příležitost využívat zkratky, nebo naopak si přidávat na náročnosti a vzdálenosti.

Já osobně jsem po celou dobu kopíroval přesnou trajektorii trasy GR 11 a do mapy jsem si ukládal pouze místa, kde jsem přespával. Tohle by vám mohlo posloužit třeba více. Taky jsem docela dost kombinoval ubytování a spaní na divoko. Párkrát jsem sdílel hotelový pokoj s ostatními hikery, se kterými jsem se cestou seznámil.

Stáhnout GPX mapu můžete kliknutím sem.

Jídlo a voda na GR 11

V tomhle případě bude hrát zásadní roli, jakou rychlostí budete Pyreneje přecházet. Jelikož jsem nasadil docela sportovní tempo, tak jsem nemusel s sebou tahat příliš mnoho vody a ani jídla na jednotlivé etapy. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem si také dopřával tolikrát střechu nad hlavou, byl velice prostý. Spousta ubytovacích zařízení, zejména tedy horské chaty Refugio, nabízí k ubytování i potravu.

Jednoduchá matematika – GR 11 jsem prošel zhruba o třetinu času rychleji než většina trekařů, tudíž jsem spotřeboval všeho o třetinu méně. Jako kompenzaci jsem si pak přidával o třetinu více luxusu v podobě lehčího batohu, častějších sprch, měkkých postelí a teplé večeře.

Voda

Za celou dobu jsem neměl u sebe více než 2 litry vody. Sám jsem byl překvapen, kolik zdrojů studánek a horských pramenů se cestou nachází. Zejména na západě a ve středu Pyrenejí je vody všude opravdu dost. Horší je to na východě hlavně v období sucha, kdy je potřeba být už obezřetnější. Určitě se neobejdete bez vodního filtru. Já nedal dopustit na tento.

Pomocí mapy jsem si vždy předem kontroloval, kde se bude nacházet další vodní zdroj, a podle toho se zásoboval. Někdy jsem si celé dny vystačil s 1L láhví od filtru a jindy jsem se u každého zdroje pořádně napil a nabral si na cestu do plna další 2 litry.

Jídlo

Jak už jsem zmínil výše, cestou jsem se docela dost rozmazloval na chatách, v restauracích a podobně. Káva a bocadillo byly téměř denní rutinou. Podél trasy GR 11 se nachází spoustu civilizace, obchůdků a možností stravování. Za celou dobu jsem neměl u sebe jídlo na déle než 5 dnů. Myslete však na státní svátky, víkendy a polední siesty (nejčastěji 12-16h), kdy může být všechno zavřené. Plánujte si tedy vždy jídlo alespoň na pár dnů dopředu a myslete na případné komplikace s otvírací dobou.

Problém nastává pouze ve vysokých Pyrenejích, kde budete odkázání především na vlastní zásoby a horské chaty. Kdekoliv jinde si v pohodě vystačíte se zásoby na 2-3 dny maximálně. Vybírejte jídlo jednoduché na přípravu a aby bylo výživově bohaté.

Ubytování na GR 11

Kempování

Zcela nejjednodušší způsob jak řešit ubytování na GR 11 je bez pochyby kempování. Spaní na divoko není téměř vůbec problém. Snažte se však dodržovat pravidla a respektovat zásady kempování v přírodě. Vybavil bych se rozhodně něčím praktičtějším něž obyčejnou celtou, nebo například hamakou. Povětrnostní podmínky v horách mohou být drsné a nepředvídatelné. Na přechod jsem vyrazil se stanem MSR Hubba Hubba.

Cestou také narazíte na spoustu kempů, kde se můžete osprchovat, vyprat si věci a podobně. Počítejte s cenou okolo 15-30 euro na noc.

---

Horské chaty Refugio

Celý přechod se dá v podstatě absolvovat se spaním na ubytovacích zařízeních. Mezi nejčastější možnosti patří horské chaty Refugio. Výhodou těchto ubytování je relativně nízká cena 30-70 euro za osobu, v rámci které máte většinou i zahrnutou stravu v podobě teplé večeře a snídaně. Většinou máte však na výběr a jídlo můžete klidně vynechat. Cena je pak ještě nižší. Občas je takové Refugio dokonce levnější, než kdejaký kemp. Nevýhodou je pak sdílený pokoj, kde se občas slušně chrápe. Špunty do uší výhodou.

Některé chaty Refugio jsou dokonce zcela zadarmo. Avšak pozor! Někdy se to na mapě tváří jako horská chata, avšak reálně se může jednat pouze o chlév pro dobytek. Krav a koní je v Pyrenejích požehnaně a někdy si tyhle chatky holt přivlastní. Na druhou stranu některé z nich jsou opravdu udržované a občas mě až udivovalo, že jsou úplně zdarma.

Pozn. Obecně se doporučuje horské chaty předem rezervovat avšak já to až na jednu výjimku vůbec nedělal. Prostě jsem to řešil vždy až na místě a jako plán B jsem měl přichystaný stan. Rezervaci jsem si zařídil pouze jednou, když se do hor řítila silná bouře a já chtěl mít klid na duši. V mém případě stačilo den předem požádat kolegy z jiného Refugia, aby tam zavolali a pouze jim oznámili můj příchod. Myslete však na to, že jsem Pyreneje přecházel v červnu a ještě stále se nejednalo o hlavní, vytíženou sezónu.

---

Albergue a klasické hotely

Albergue znamená ve španělštině hostel a nejspíš vám tenhle termín nemusím konkrétněji rozepisovat. Hostely jsem za celou dobu navštívil snad jenom dva a to v místech, kde moje denní etapa končila v civilizaci. Albergues bývají zpravidla levnější a šance, že zde natrefíte na podobně naladěné dobrodruhy je podstatně větší než na hotelích.

---

Vybavení na GR 11

Před zahájením svého přechodu jsem publikoval tento článek, ve kterém jsem dopodrobna rozepsal seznam svého vybavení. Zpětně můžu potvrdit, že jsem nic nepostrádal a ani neměl pocit, že bych něco tahal zbytečně navíc. Doporučuji tedy prostudovat můj seznam a třeba se necháte něčím inspirovat.

---

Kolik stojí přechod GR 11?

Tohle téma bude hodně záležet na vašich preferencích a také délce přechodu. Je velký rozdíl přecházet GR 11 jeden měsíc a nebo třeba dva. Můžete spát po celou dobu venku a úplně zadarmo, ale taky můžete strávit každou noc na ubytování. Někdo si chce zdevastovat žaludek instantními polévkami a jiní si zase rádi dopřejí kvalitní stravu. Investici do ultralehkého vybavení zde raději ani nezmiňuji. Jen tak orientačně – já utratil okolo 1000 euro.

Nicméně, na celé trase se platí eurem a jelikož se po většinu času budete pohybovat především v horách, tak doporučuji mít u sebe i nějakou hotovost. Platba kartou je ve většině míst možná, ale jinde se bez hotovosti neobejdete. Pár stovek bude v pohodě stačit. Na zbytek vřele doporučuji kartu Revolut. Většina českých bank už má možnost vedení účtu i v eurech, ale i přesto nedám na Revolutku dopustit a je stále mou hlavní kartou v zahraničí.

Líbí se vám článek a fotografie? Budu moc rád, když zavítáte i na můj Instagram 📷

Rozdělení GR 11 na tři části

Atlantický oceán a stoupání do hor

Podnebí na západním pobřeží je lehce přívětivější než na opačné straně Španělska. Neúprosné vedra jsou zde spíše vzácností (já měl zrovna to štěstí, že jsem trefil nejrozpálenější dny) a prvních pár dnů můžete očekávat příjemný terén. Západ GR 11 je zároveň nejcivilizovanější a sehnat zde téměř cokoliv není vůbec žádný problém. Prvních pár dnů budete mít neustále příležitost dokupovat potraviny a jiné nezbytnosti. Za vesnicí Isaba se začne terén prudce zvedat a na horizontu se vám rozprostře výhled na dominantní štíty Pyrenejí.

---

Španělsko-francouzské pohraničí a pyrenejští velikáni

Střední Pyreneje se táhnou převážně podél španělských a francouzských hranic. Na pár dnů se také podíváte i do Andorry. Civilizace je v této části Pyrenejí už řidší a bude potřeba trochu více plánovat jídlo a zásobování. Na druhou stranu v těchto místech naleznete nespočet horských chat, ve kterých se vždy můžete občerstvit. Za údolím Núria se přehoupnete přes nejvyšší vrchol trasy Pic de la Fossa del Gegant 2807 m a následně budete už ,,jenom sestupovat“.

---

Katalánsko a sestup ke Středozemnímu moři

Oproti předchozím dvěma částem musíte v těchto místech už počítat s většími vedry a omezenými zdroji vody. Jedná se o velice suchou až pouštní krajinu a zejména v Katalánsku se může stát, že některé pasáže trasy GR 11 mohou být kvůli vysokému riziku požáru dokonce i zavřené. Doporučuji vstávat před svítáním a přes pravé poledne odpočívat někde ve stínu.

---

Záchytné body na trase

Záchytné body v civilizaci na trase GR 11: San Sebastián – Bera – Elizondo – Auritz – Ochagavía – Isaba – Candanchú – Sallent de Gállego – Parzán – Camping Aneto – Espot – Tavascan – Áreu – Encamp – Puigcerdà – Planoles – Núria – Setcases – Albanya – La Vajol – La Jonquera – El Port de La Selva

Zápisky z cest

Na svém Facebooku jsem z každého dne na trase sepisoval dlouhé řádky doprovázené fotografiemi. Pokud máte i na konci tohohle článku pocit, že by vás zajímalo ještě více, tak bych vás rád odkázal tam. Stačí se jednoduše prokliknout tímto odkazem a ponořit se do čtení.

Pokud se neřadíte mezi vášnivé čtenáře, tak by vás mohl třeba zaujmout tenhle podcast.

Zároveň bych rád uvítal, kdybyste se v komentářích pod příspěvkem rozvášnili a napsali mi, co případně v tomhle článku postrádáte a já se pokusím to co nejrychleji napravit 🙂