Anaga je název pohoří ležícího v severovýchodním cípu ostrova Tenerife na Kanárských ostrovech. Říká se, že Anaga je jedna z nejkrásnějších částí ostrova Tenerife. Poté, co jsme s kamarádkou přešli pěšky Tenerife po trase GR 131, byla pro mne Anaga dalším jasným cílem. Tentokrát jsem vyrazil už zcela sám. Následující text vznikal za chůze přímo na trase.
Proč sám?
Na Tenerife jsem odletěl s Jančou. Společně jsme zde strávili úžasný čas, ale později se musela kvůli povinnostem vrátit zpátky domů. Já touhle dobou neměl žádné povinnosti ani závazky a mohl jsem na Tenerife zůstat o něco déle. Pohoří Anaga mne celou dobu určitým způsobem přitahovala. Mělo to však jeden háček.. Nikdy předtím jsem sám neabsolvoval žádný vícedenní přechod a měl jsem z této představy lehce stažené půlky…
Zároveň jsem si potřeboval vyřešit nějaké myšlenkové pochody. Strávit pár dní v přírodě úplně sám bylo tím nejlepším rozhodnutím, jaké jsem mohl udělat. Tentokrát nešlo o žádný sportovní výkon, ale o to, abych si trochu srovnal myšlenky a užil pobyt venku. Téměř v celém parku Anaga na Tenerife nebyl mobilní signál a telefon jsem využíval pouze k zápiskům poznámek. Tady se zrodil koncept tohoto blogu a také i myšlenka projektu Zápisky z cest.
Předem varuji své čtenáře, že tento článek není průvodce, ale jedná se o skutečné, částečně emoční zápisky ze sólo přechodu pohoří Anaga na Tenerife. Na improvizovanou trasu jsem se vůbec nepřipravoval a vyrazil jsem s minimem jídla a vody.
Chystáte se na Tenerife?
Nezapomeňte využít mou 50% slevu na cestovní pojištění! Více informací zjistíte kliknutím ZDE
Vybavení na treky
Balení na dálkový trek je vždycky o hledání kompromisu mezi váhou a komfortem. Abych vám to usnadnil, připravil jsem detailní seznam věcí na treky a vybavení do hor, který vychází z mých zkušeností z Pyrenejí i dalších evropských pohoří. Nechte se inspirovat.
Sólo přechod pohoří Anaga na Tenerife
Den 1. Igueste de San Andrés – Playa de Antequera (4,5 km ↗ 497m ↘501m)
Po vydatné omeletě balím věci a vyrážím na autobusové nádraží v hlavním městě Santa Cruz. Nasedám na bus číslo 945 a mířím rovnou do Igueste de San Andrés odkud vyrážím na pěší přechod pohoří Anaga. Mám jasný cíl. Dojdu na pláž Antequera, kterou už znám a přespím tam ve stanu. Při mé poslední návštěvě zde kempoval nějaký pár. Ještě nikdy jsem sám ve volné přírodě nekempoval a doufám, že i dnes tam někoho potkám.
Tentokrát však nepotkávám za celou cestu ani nohu. Je mi už jasné, že na pláži budu zcela sám.
Na místě jsem odhadem hodinu tupě zíral do vln moře v úsvitu zapadajícího slunce a rozjímal se nad svým životem. Užíval si tu nicotu a docela slušně jsem si pročistil hlavu. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že mi nebylo smutno po společnosti.
Po tmě jsem se vrátil do postaveného stanu, který jsem zapíchl do bezpečné vzdálenosti od moře. V noci však přifoukl silný vítr a zvedl vlny. Měl jsem pocit, že mě každou chvíli nějaká spláchne. Vlny jsem vnímal ze stanu mnohem více, než když jsem je pozoroval u zapadajícího slunce. Nekonečná noc!
Den 2. Playa de Antequera – Las Palmas (17,5 km ↗ 1523m ↘1395m)
V 6 ráno mě budí vibrující hodinky na ruce. Tak to teda ne! Celou noc jsem vzhůru a když konečně usnu tak tohle…?! Budík vypínám a vítězoslavně pokračuji ve spánku. O dvě hodiny později vstávám s paprsky denního slunce. Vypadá to na krásný den. Raduji se, mám opět úsměv na tváři. Snídám banán, čistím si zuby v moři, balím věci a vyrážím do hor. Ještě nevím kam dojdu, ale hodlám si to užít. Navíc nemám příliš vody do zásoby a tak musím dojít přinejmenším k nějakému zdroji. Park Anaga je snad nejvlhčí místo na Tenerife a neměl by to být příliš velký problém.
O pár hodin později potkávám prvního člověka. Jen kolem mě proběhne svižným tempem. Říkám si, jak fajn by bylo odhodit někam ten těžký batoh, a taky si to užít takhle nalehko. Ale běhání až příště. Přehoupl jsem se přes hory a konečně narazil na vodu. Tohle bylo vážně za pět dvanáct. Už mě nesnesitelně bolela hlava. Vzhledem k odvedenému množství potu jsem musel být silně dehydrovaný. Filtruju si vodu a v tom ke mě přichází zdejší farmář. Moc si nerozumíme, ale z konverzace chápu, že voda je jeho a nevadí mu když si naberu.
Přibližuji se horské vesničce Lomo de Las Bogetas. Bylo by moc fajn zde sehnat nějaké jídlo, ale kromě dýní a brambor v zahrádkách tady bohužel nic nenacházím. Rozhoduji se tedy, že nebudu krást cizí úrodu a budu pokračovat dále až do další vesnice Chamorga. Tady už nacházím otevřenou restauraci. Tedy místo, kde rozumí mé španělštině, ale nemají nic z toho, na co se vyptávám. Nakonec to vzdávám a končím u stolu s láhví vody, nakrájeným balkánským sýrem a půlkou bagety. Posléze jsem si vyžádal ještě jednu bagetu. A celou!
Kde budu spát?
S plným břichem spokojeně scházím dolů do údolí až k pláži Playa Roque Bermejo, kde bych rád přespal. Cesta je očividně velice populární. Víkendový den navíc určitě přidává na frekvenci lidí. Je teprve jedna hodina odpoledne, když přicházím k vyhlídnuté pláži, kde to na spaní příliš nevypadá. Nenapadá mě nic rozumnějšího než pokračovat dále. Cestou mě zastihuje krátká dešťová přeháňka. Wau, po měsíci na Tenerife zažívám déšť! Tady ale moje radost končí a rychle vyhledávám místo pro úkryt. Naštěstí se pár stovek metrů předemnou nachází skalní převis.
Déšť netrvá dlouho a já můžu zase pokračovat dále. Po chvíli potkávám starší pár se stejnou náloží na zádech jako mám já. Dáváme se anglicky do řeči a postupně přecházíme na češtinu. Svět je vážně malý. Dostávám tip na spaní na následující den. Budu spát na pěkné pláži. Hurá! Teď ale ještě potřebuji dořešit kde strávím noc dnešní. Mám nějakou představu kam bych chtěl dojít, ale zdejší svahový terén mi dělá lehce vrásky na čele.
Nakonec nacházím parádní flek s výhledem na útesy. Jsou teprve čtyři hodiny, ale tohle je místo, kde chci rozhodně spát. Stavím stan za lehkého větru, který neustále graduje. Začínám být lehce nervózní. Přece jen vím, že na útesech to umí vážně mávat. Ach jo, nejspíš budu muset najít lepší místo někde v závětří. Pak dostávám ten nejdebilnější nápad. Odpíchnu pouze kolíky a celý stan přenesu na lepší místo. Cestou vymetám ne zrovna levným stanem všechny okolní kaktusy a vítr si ze mě dělá dobrý den. Po zhruba 5 minutách to vzdávám a stan skládám.
Netrvá dlouho a nacházím lepší místo o sto metrů dále mezi kaktusy. Jestli má moje nafukovací karimatka obstát zátěžovým testem, tak tady. Usínám za deště a doufám, že ráno bude počasí klidnější.
Den 3. Las Palmas – Playa de Tamadiste (15,9 km ↗ 1256m ↘1398m)
Rozlepuji oční víčka, vytahuji špunty z uší a pozoruji kapky deště jak dopadají na tropiko. Doufal jsem, že by vítr mohl přes noc déšť odfouknout někam jinam, ale nestalo se. Čekám až se intenzita padající vody zmírní, abych mohl sbalit stan a pokračovat dále.
Vyrážím do Benijo, kde si z poslední návštěvy matně pamatuji sprchu na pláži. Netrvá dlouho a jsem na místě. K mému překvapení na pláži sice sprcha je, ale neteče. Tak zase na smraďocha… Nahoře ve vesničce je otevřená restaurace kde slušně poprosím o vodu do mých PET láhví a zároveň si sedám na oběd s lahodnou kávou. Nic mě neláká víc než teplé jídlo a proto z úst španělsky vypustím ,,zeleninový salát, prosím“. Nakonec se mi ještě přeci podaří vykšeftovat i volské oko a poctivé hranolky. Jupíí!
Následně se vydávám na pláž Playa de Tamadiste, kterou mi doporučili ti dva Češi ze včerejška. Procházím zatím největším městem Taganana. Kousek za osídlenou částí objevuji tekoucí studánku, kde si dopřávám alespoň sprchu hlavy. Cesta na pláž vede podél moře zhruba v první třetině výšky přilehlých hor. Nádherná stezka! Společnost mi dělají všudypřítomné ještěrky. Je jich zde opravdu spousta. V pozdějších odpoledních hodinách přicházím konečně na jmenovanou pláž. Potkávám zde partu mladých dobrodruhů z Maroka, Itálie a Německa. Navzájem sdílíme své příběhy pod střechou zdejší neosídlené chatrče, kde plánuji přespat abych nemusel ráno opět balit mokrý stan, jelikož mě zase dohnal déšť. Střecha úplně netěsní, ale rozhodně bude stan ráno sušší než by byl bez ní.
Začínám si užívat samotu
Loučím se s partou odcházející skupinky, velice jim děkuji za avokádovo-vajíčkový toust společně s pytlíkem oříšků, který mi zde nechali a začínám přemýšlet, jak vyřešit sprchu. Nejjednodušší bude počkat až všichni odejdou abych mohl skočit do moře nahý. Teče zde i malý potůček takže můžu mořskou vodu použít jako sprcháč a následně se opláchnout v potoce. Paráda! Po třech dnech trekování se mi konečně dostává trocha hygieny. Na řadu také přichází mé spodní prádlo a ponožky. Celý se utírám do svého mini ručníku. Potvrzuji, že to s ním skutečně jde! Mokré prádlo si můžu rozvěsit na šňůrách a kolíčkách u chatrče. Tolik luxusu a úplně zadarmo!
Stále mám několik hodin denního světla před sebou a rozmýšlím co dělat. Zkouším dělat stojky, kliky a nakonec si vyhlížím veliký kámen, na který se musí nejprve vyšplhat abych z něj mohl pozorovat vlny a zapadající slunce. Sedím tam dobrou hodinu, ne-li více a chytá mě melancholická nálada. Přemýšlím nad smyslem života, proč se vlastně nechávám tolik stresovat budoucností a tím co bude, když jsem teprve teď a tady? Snažím se užívat si přítomnou chvíli. Být teď a tady. Nakonec si říkám, že je to vlastně fajn být úplně sám odpojený od civilizace a internetu. Jsem extrovert a být zcela sám je pro mě docela výstup z komfortní zóny. Tady to jde relativně snadno. Nemám totiž jinou možnost. Učím se být sám, učím se být teď a tady. Koukám na západ slunce, fotím okolí, střihám si nehty na rukou a uléhám do stanu. Jsem šťastný.
Den 4. Playa de Tamadiste – Santa Cruz (20,3 km ↗ 1309m ↘1268m)
Ráno mám problém vytáhnout špunty z uší jak hluboko jsem je v noci zarazil, abych se konečně a nerušeně vyspal. Kromě prvního dne mě neustále rušili nějací ptáci, kteří vytrvale pořvávali okolo stanu po celou noc.
Sbírám ještě vlhké prádlo, balím suchý stan, nasazuji batoh a v ten moment se spustí průtrž mračen. To snad ne! Celou noc nespadla ani kapka a teď tohle. No nic, ještě chvíli počkám a vyrazím až se počasí umoudří. Nahoře v horách to vypadá děsivě, ale dole už jen lehce mrholí a tak neotálím. Vyrážím vzhůru do hor. Dnes mě čeká vystoupat více než 1000 výškových metrů od moře a pak zase jednou tolik dolů na druhou stranu ostrova.
Stoupám vzhůru malebným údolím, kde všude teče svěží říčka, kterou díky vodnímu filtru na každém kroku upíjím. Procházím ospalou vesničkou Asur, kde zrovna nějaký naštvaný farmář huláká do všech stran na své rozprchnuté kozy. Sousedé z něj musí mít radost, hehe. S nadmořskou výškou stoupá také čas na hodinkách a lidstvo se začíná probouzet. Potkávám v zahrádce postarší ženu se zlatem v hrdle. Nenápadně se zastavuji na kraji plotu a užívám si její krásný zpěv. Následně míjím dělníky, kteří predemnou zrovna plejí už i tak perfektně udržovanou stezku.
Nežádaná návštěva
Nacházím se zhruba 3km od nejvyššího bodu dnešní trasy, když v tom mě zastihne prudký déšť. Utíkám se schovat pod nejbližší možnou střechu, kde se hrbím do kouta a přečkávám neústupný déšť. Ze dveří vyleze mladší dáma a z výrazu v její očích je znát jak se mě lekla. Snažím se uklidnit situaci a rukama gestikuluji, že se zde jen schovávám před deštěm. Tentokrát už vyklidněná nasedá do svého auta a jede pryč. Chvíli na to dojídám poslední zbytky čokolády a vyhazuji obal do koše pod stejnou střechou. V ten moment na mě vystartuje cizí chlápek, očividně její manžel. Tentokrát jsem vylekaný zase já. Po chvíli konverzace je mu jasné, že nejsem žádný zloděj co jim přišel vybrat popelnici, ale pro klid nás obou se už raději zvedám a pokračuji dále. Netrvá dlouho a stojím na vrcholku nejvyšší hory na trase. K mému neštěstí nevidím přes hustou mlhu pomalu ani na špičku nosu, ale to mi už vůbec nevadí. Hor jsem si v pohoří Anaga užil už maximálně!
Nyní mě čeká pouze sestoupit dolů k opačnému pobřeží ostrova. Cestou vyhlížím místo na spaní, kde bych mohl ještě alespoň jednu noc kempovat. Místo na rozdělání stanu hledám až do chvíle, než dojdu k hlavní silnici v Santa Cruz. Tady už mi zbývá jedině splynout s místními. Ehmm bezdomovci… Tahle idea se mi příliš nezamlouvá a tak si nakonec řeším nocleh v místě Tenerife Experience Hostel. Dopřavám si nekonečnou sprchu, obrovskou večeři, dopisuji poslední zápisky z cest a uzavírám tímto kapitolu Tenerife.
Závěrem..
Dlouhá léta jsem cestoval v páru. Tohle byla má druhá sólo cesta a přestože cestování o samotě příliš nevyhledávám, tak jsem si to v tomhle případě nakonec velice užil. Vydat se sólo do pohoří Anaga na Tenerife bylo skutečně super. Být sám se sebou jsem tehdy opravdu potřeboval a pokud zrovna procházíte nějakým náročnějším obdobím tak pobyt o samotě venku v přírodě vás zaručeně vyklidní. Nemusíte zrovna lětět na Tenerife, ale v případě nějaké budoucí cesty vám zde zanechávám mapu trasy pro inspiraci 🙂
Díky za pozornost a mějte se krásně!
Marek
PS: budu rád i za návštěvu u mě na Instagramu.
