GR 131 Tenerife: Vše, co potřebujete vědět před cestou!

GR 131 je pěší trek na Kanárských ostrovech, který vede napříč Tenerife a představuje jeden z nejpopulárnějších a nejdelších pěších treků na ostrově. Délka trasy je přibližně 90 km a zahrnuje některé z nejkrásnějších výhledů na Tenerife, včetně impozantních vulkánů a neuvěřitelných panoramatických výhledů na oceán.

Trek může trvat několik dní a vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Je důležité být připraven na různorodé klimatické podmínky, jako je vysoká vlhkost, silný vítr a časté změny počasí. Doporučuje se také mít s sebou dostatek vody a jídla, stejně jako kvalitní outdoorové vybavení a offline mapy.

GR 131 je ideální volbou pro dobrodružné horaly, kteří hledají nové výzvy a chtějí objevovat krásu Tenerife na vlastní pěst. Kromě dech beroucích výhledů a a výživných dobrodružství můžete také potkat i místní obyvatele a poznat jejich kulturu a zvyky.

Kdy je nejlepší období na absolvování GR 131 na Tenerife?

Nejlepší období pro GR 131 na Tenerife je v zimních a jarních měsících, konkrétně tedy od prosince do března. V tomto období jsou příjemné teploty, minimum srážek jako ostatně po celý rok a nemusíte se obávat nesnesitelných veder. V březnu je navíc i teplota moře už příjemná na koupání.

V létě, od června do září, mohou být teploty příliš vysoké a žhavé slunce může způsobit, že trasa bude náročnější. Koneckonců už i za naši březnové návštěvy jsme se slušně spálili. O větším množství zásoby vody potom ani nemluvě.

V každém případě je vždy nejlepší předem zkontrolovat aktuální počasí a podmínky na trase, abyste mohli být co nejlépe připraveni a zajistit si bezpečný a příjemný trek. Zejména v zimních měsících se může stát, že v okolí Teide (3718 m) narazíte i na sníh. Samotná trasa GR 131 však přímo přes vrchol nevede.

Chystáte se na Tenerife?

Nezapomeňte využít mou 50% slevu na cestovní pojištění! Více informací zjistíte kliknutím ZDE

Vybavení na treky

Balení na dálkový trek je vždycky o hledání kompromisu mezi váhou a komfortem. Abych vám to usnadnil, připravil jsem detailní seznam věcí na treky a vybavení do hor, který vychází z mých zkušeností z Pyrenejí i dalších evropských pohoří. Nechte se inspirovat.

GR 131 Tenerife: Praktický průvodce na cestu (+mapa)

Namísto klasického průvodce se všeobecnými informacemi jsem se rozhodl sepsat tenhle článek trochu jinak. Popisuji v něm podrobně celý itinerář, tak jak jsme ho následovali konkrétně my. Můžete se inspirovat a celou trasu GR 131 do posledního detailu zkopírovat, lehce si jí upravit, vylepšit a nebo třeba od základů překopat. To už nechám na vás.

Jenom bych dodal, že jsme si předem nakoupili jídlo na téměř celý trek. S vodou byl na trase opravdu velký problém a mezi jednotlivými sekcemi nebyly téměř žádné zdroje vody. Ráno jsme vyráželi s naloženými batohy, ze kterých jsme postupně přes den upíjeli váhu.

Turistické značení na celé trase je jednoduché a přehledné. Na zásadnějších rozcestích naleznete adekvátní ukazatelé směrů a vzdáleností a podél cesty pak jednoduše následujete červené značení. Pokud je však přeškrtnuté, tak to znamená, že tam vaše cesta neveda.

Aklimatizace a první dny

Doma v Česku zuří mrazivá zima a my si přistáváme do teplot přesahujících 20 stupňů. Pro jistotu se mažeme padesátkou snad ještě v letištní hale. Venku před letištěm si na doporučení místní dopravní pracovnice kupujeme z automatu za 5 éček autobusovou kartičku, na kterou následně ještě dobíjíme nějaký kredit. Za hotovost by nás zde autobusem nikdo nesvezl. Později zjišťujeme, že jsme kartu nemuseli vůbec kupovat a mohli jsme platit pomocí mobilní aplikace TITSA. No nevadí, alespoň mám z Tenerife suvenýr.

Nasedáme na linku číslo 111 a frčíme do Los Cristianos, kde máme přes AirBnb ubytování ve společném apartmánu s místním týpkem jménem Tommaso. Tom je vlastně původem Ital, ale už roky žije na Tenerife a pronajímá pokoje ve svém apartmánu. Tohle bydlení za sebe rozhodně doporučuji.

Ostatní možnosti ubytování v Los Cristianos bych případně hledal podle preferencí na booking.com , každopádně v tomhle městě se nám moc líbílo a kdykoliv bych se tam rád vrátil zpátky.

Los Cristianos

V Los Cristianos trávíme tři noci a užíváme si zdejší atmosféru. Za normálních okolností tohle turistické město pravděpodobně praská ve švech, ale nyní zde díky částečnému lock-downu vládne klid a pohoda. Ráno chodíme běhat podél pláže, odpoledne se na ní vyvalujeme a večer si užíváme restaurace. Na doporučení hostitele Tommasa navštěvujeme italské Bistro 108. Následující pozdní odpoledne vysedáváme u přátelského a pohostinného Freddyho v místě zvaném Freddo Art Café. Závěrečný večer si dopřáváme výbornou vegetariánskou pizzu v Daccapo.

Na poslední chvíli alarmuji svého místního kamaráda Germána. Následující den vyrážíme pěšky přes ostrov po trase GR 131 a tak se ho ptám, zda by se nechtěl přidat k nám. S Germánem jsme se seznámili v práci na Islandu. Náš nápad s GR 131 se mu velice líbil, ale bohužel neměl čas a vybavení na to, aby to dal s námi celé. Sliboval, že se ráno potkáme na autobusáku a půjde alespoň první den. 

Pěšky přes Tenerife po trase GR 131

Den 1. Arona – Vilaflor (17,9 km ↗ 1292m ↘493m)

Ráno se na zastávce skutečně potkáváme. Nejenom, že je boží potkat se tady s kamarádem, ale navíc máme do party místního a španělsky mluvícího člověka. Společně nasedáme na autobus číslo 480 a jedeme na konečnou do Arony, kde začíná trasa GR 131 přes Tenerife. Poblíž autobusové zastávky ještě doplňujeme energii v podobě sendviče a kávy.

Arona

Hned kousek za Aronou začíná stoupák vedoucí do zcela odlišné krajiny než jakou jsme doposud znali. Doprovází nás početná skupinka turistů a osvěžující kapky deště. Cestou se Germán zastavuje u kaktusu s plody opuncie. Tuhle exotiku máme k dostání i v českých supermarketech za nemalé peníze. Avšak v těchto místech roste úplně zadarmo všude kam lidské oko dohlédne. Dostáváme názornou ukázku jak bezpečně očistit plody od bodlin pomocí kamene, s kterým zároveň opuncii oloupeme. Mmmm.. Nebe v puse!

Zhruba v polovině dnešní trasy se krajina opět zcela mění a vstupujeme do lesů zalitých mlhou. Do této chvíle jsem netušil, že pouštní Tenerife má i nádherné lesy. Nebudu vám tady nic zatajovat.. O Tenerife jsem si předem nic nezjišťoval. Tohle jsem prostě já. Mám rád překvapení 🙂 Stejně tak jsem netušil jak špatně budu snášet relativně lehký batoh na zádech. A to jsme teprve na začátku GR 131.. V poslední třetině jsem se už vážně trápil. Naštěstí jsme to v doprovodu deště dopajdali až do cílové, předem určené destinace pro tento den – Vilaflor. 

Vilaflor

Kamarádka Janča nechtěla pokoušet zákazy a proto alespoň na první den zajistila ubytování v Hotelu Rural Vilaflor, kde jsme odhodili batohy a na poslední chvíli šli ještě ukojit naše hladové žaludky do místní restaurace Tasca Andrés. Tentokrát jsme přenechali veškerou důvěru Germánovi a nechali si objednat typickou kuchyni pro Tenerife (bezmasou). 

Servíruje se nám následující seznam jídla – Mojo con pan (tradiční pikantní a koriandrová omáčka z olivového oleje s pečivem), Potaje de papas (zeleninová polévka), Las croquetas (špenátové a žampiónové krokety), Papas arrugados (vařené brambory se slupkou v hodně slané vodě) a nakonec barraquito (káva s kondenzovaným mlékem a alkoholickým likérem). Bez Germána bychom pravděpodobně skončili u tradiční španělské omelety alias tortilla, nebo chleba se sýrem. V restauraci neuměli ani slovo anglicky a naše španělština je mizerná.

Byl to skvělý den, který jsme nemohli zakončit lépe. Nakonec ještě zjišťujeme, že se už nemá Germán jak dostat zpátky domů a budeme ho muset tajně propašovat k nám na hotelový pokoj. Bude tak prvním člověkem, který otestuje mou novou karimatku.

Den 2. Vilaflor – El Portillo (26,2 km ↗ 1170m ↘713m)

Ráno se probouzím a mám radost, že dokážu předpažit ruce. Dneska si musím batoh poladit trochu lépe abych nebyl na konci dne stejně zničený jako včera. Balíme se brzy ráno, sedáme si ještě společně na snídani v nejmenované kavárně a pomalu se loučíme. Bylo to strašně fajn, ale dále budeme na trase GR 131 přes Tenerife pokračovat už jen sami dva.

Vilaflor

Zvedáme kotvy z Vilaflor a vyrážíme směrem národní park Teide. Cesta je nádherná! Začínáme v jehličnatých lesích, ze kterých se postupně prodíráme vysoko do hor nad úroveň mraků. Vegetace mizí a z hlíny pod nohama se stává sopečná půda. Krajina mění barvu ze živě zelené na suchou oranžovo-černou zeminu. Potkáváme také malé stádo divokých koz. Tohle je pro mne další překvapení přírody na Tenerife. 

S nastoupanou nadmořskou výškou také stoupá i síla větru a nahoře nám komplikuje cestu pořádný fičák. Romantická představa pikniku s výhledem na nejvyšší bod Španělska už není tak lákavá. Rozhodujeme se pro polední sváču ještě pod hřebenem, kde nacházíme mezi stromy částečné závětří.

Národní Park Teide

Konečně vidíme onou dominantu Španělska – Pico Del Teide s úctyhodnou výškou 3718m! Prudký a chladný vítr nás však nenechá ani na chvíli si užít tuhle nádheru a kochání se výhledy je ve skutečnosti hodně rychlá a nekomfortní akce. Naštěstí je hřeben na kterém stojíme nejvyšší bod trasy, což znamená, že dále to bude už jenom z kopce. Sbíháme dolů do údolí, kde se turistická trasa spojuje se štěrkovou cestou. Následuje nekonečná pouť pouštní krajinou s dohledným cílem, který se absolutně nepřibližuje. 

Chvíli jsem si myslel, že bychom zde mohli i přespat a já bych si v noci alespoň vyfotil hvězdnou oblohu. Národní park Teide se řadí mezi jedno z nejlepších míst na světě, kde se dá zřetelně pozorovat noční obloha bez světelného znečištění. Bohužel zde panuje v noci teplota pod bodem mrazu a obyčejné letní spacáky, které si neseme v batohu by nás dostatečně nezahřály. Musíme proto sestoupat do nížin kde bude snad trochu tepleji. 

Cestou mě začínají trápit spálená lýtka. V chladném počasí a prudkém větru jsem spálenou kůži přes den vůbec nevnímal. Dávám si urychleně kalhoty a psychicky se připravuji na bolest a nespavost v následujících několika dnech.

El Portillo

V celém Národním Parku Teide není možnost zajistit si vodu. Sice jsme se ve Vilaflor dost zásobili, ale očividně to nebylo dostatečně. Nyní nás už netrápí jenom kde přežijeme noc, ale také co budeme pít. Na konci parku je turistické centrum El Portillo, kde by podle map měla být nějaká voda. Opak je bohužel pravdou. Vše je zde zavřené, my jsme promrzlí, žízniví a slunce nekompromisně rychle zapadá.

Snažíme se seběhnou co nejníže. Naše spacáky disponují komfortem 5 a 10 stupňů. Kolem nás se stále nachází zbytky sněhu a tušíme, že dnešní noc bude dlouhá. Posledních několik kilometrů jsme mleli z posledního. Tento den byl skutečně záhul. Za šera stavíme stan a téměř ihned usínáme. Ještě před půlnocí nás probouzí nesnesitelná zima.

Den 3. El Portillo – La Orotava (13,1 km ↗ 68m ↘1214m)

Ani jeden z nás nemůže říct, že by se vyspal do růžova. No nic, pobalíme věci a vyrážíme shánět vodu. Tenerife je poušť a s vodou na treku GR 131 je zatím všude problém. Cestou mimo civilizaci není možné doplnit zásoby a je potřeba si s sebou táhnout na zádech dostatečné množství vody. I z tohoto důvodu jsme si trasu rozplánovali tak aby jednotlivé etapy končily nedaleko obydlených částí ostrova. 

Dneska nás čeká fyzicky nenáročný den a budeme převážně jenom scházet dolů. Včerejší den jsem prošli skrz sopečnou krajinu zpátky do lesů odkud dnes vidíme opět i oceán. Na to, jak je Tenerife malinký ostrov, je svou přírodou skutečně pestrý! 

La Orotava

Cestou narážíme na vodní potrubí, ze kterého bohužel není možné odpustit si vodu. Naštěstí to však znamená, že se přibližujeme civilizaci. Na mapách si vyhledáváme nejbližší možnou restauraci do které následně scházíme z vyznačené červené trasy. Občerstvujeme se v Bar Restaurante casa Nicasio, kde si kromě vody dopřáváme kávičku, tortillu a zeleninový salát. Nějakým nedopatřením jsme na trek vyrazili bez plynové kartuše a tak jsme byli po celou dobu odkázáni na ovesnou směs, oříšky, čokolády, pečivo se sýrem, avokáda a restaurace. 

Pozitivní nálada přetrvává, ale energie se z jídla a kofeinu stále nějak nedostavuje. Zvažujeme pro a proti až se nakonec rozhodujeme trasu GR 131 rozseknout ve městě La Orotava kde doplníme zásoby jídla na cestu, dopřejeme si sprchu a odpočineme si. Nacházíme si ubytování v místě El Refugio de Maria. Následující den prší a nakonec zůstáváme ještě jednu noc navíc.

Den 4. La Orotava – neznámé místo (18 km ↗ 1793m ↘1091m)

V devět ráno opouštíme ubytování. Původní plán byl dojít až do cílové destinace – La Esperanza. To by ale znamenalo lehce přes 30 km chůze s nemalým převýšením a zakončení cesty večer ve městě. Utnout přechod takovým způsobem se nám úplně nezamlouvalo. Proto jsme se rozhodli, že si cestu rozdělíme a strávíme ještě jednu noc někde venku ve stanu. 

La Orotava

Z La Orotava jsme museli nejdříve vystoupat zpátky na červenou trasu. Mohli jsme jít jednodušší cestou po žluté, kde se posléze spojí, ale já si trval na svém, že GR 131 je červená a chtěl jsem se na ní prostě vrátit. Naše ubytování se nacházelo v nadmořské výšce zhruba 720 metrů a v cestě nám stála poslední ,,překážka“ o tisíc metrů výše. Trasa po žluté by znamenala pozvolný výstup, kdežto zpátky na červenou to bylo rovně nahoru. 

Mysleli jsme si, že nejkrásnější část trasy GR 131 máme už za sebou, ale opak byl pravdou. Krajina byla převážně lesnatá, ale z lesů vystupovaly i skalisté útvary zároveň. Lesní cestu průběžně střídaly skalnaté římsy lemované dřevěným zábradlím a nechyběly ani úchvatné výhledy na Pico Del Teide ve své plné kráse. Kromě výhledů samotných nás fascinovala také i flóra, která zde byla zcela odlišná oproti jižní straně ostrova. Tento den jsme vůbec nespěchali a užívali si nádheru okolo nás.

Neznámé místo

Slunce neúprosně zapadalo a my jsme začali tušit, že budeme mít problém se spaním. Během druhé poloviny dnešní etapy jsme prošli jenom zlomek míst kde by se dal jednoduše postavit stan. Husté lesy a prudké svahy nám tuhle situaci značně komplikovaly. Alespoň, že jsme poprvé na trase narazili na pramen vody, kde jsme se mohli pořádně napít. Voda vypadala čistě, ale pro jistotu jsme si ji ještě přefiltrovali. 

Za pět dvanáct jsme konečně narazili na místo, kde by se dal rozbít stan. Ani na vteřinu neváháme a stavíme. Narychlo si ještě užíváme poslední náznaky denního světla s výhledem do skalnaté propasti až nás černočerná tma vyžene do spacáků. V noci se přihnala silná vichřice a popadané stromy v okolí našeho stanu mě nenechávaly příliš klidným. Naštěstí se nic nestalo a my se nakonec ještě i krásně vyspali.

Den 5. Cílová ,,rovinka“ do La Esperanza (12,3 km ↗ 182m ↘692m)

Závěrečná etapa je tady! Cestou se pomalu přibližujeme cíli, který znamená náměstíčko ve městě La Esperanza. Okolní lesy jsou vykácené, zvuky civilizace sílí a přilehlá krajina přestává být tak dech beroucí. Průběžně si v hlavě přemítám uplynulé dny. Bylo to parádní a i přestože se moc těším do cíle, tak je mi nějak úzko z toho, že už tohle dobrodružství brzy skončí. Moje závislost na cestování se začíná projevovat a já už vymýšlím jaký další trek bychom mohli ještě podniknout. V jednu chvíli padla i řeč o tom, že se otočíme a dáme si to ještě jednou z druhého směru. Sice jsme se tomu zasmáli, ale reálně jsme nad tím oba přemýšleli. Posledních pár kilometrů na trase GR 131 si už nepřipadáme jako na treku, ale prostě jenom procházíme městem. Tady dobrodružství definitivně končí.

La Esperanza

Tak jsme v cíli! Dorazili jsme na konečnou, vyplavili endorfiny a zahučeli na snídani do první kavárny, kterou jsme zpozorovali. V průběhu obžerství jsme zároveň vyřešili směr a ubytování kam se následně odebereme. Hned vedle kavárny (baru) Bonanza jsme měli autobusovou zastávku, která nám na Google mapách neukazovala žádné spoje. Místní slečna nám poradila ať vyčkáme pár minut na zastávce odkud nás sveze autobus do města La Laguna. Dostat se odtud do hlavního města Santa Cruz už bylo jednoduché. 

V Santa Cruz jsme jen přestoupili na autobus jedoucí do San Andrés, kde jsme strávili několik následujících dní v Alcova House. Juana, paní domácí, nemluví téměř vůbec anglicky, ale je skutečně zlatý člověk. Denně semnou ochotně trénovala španělštinu a neustále nám dávala tipy na jídlo a výlety v okolí. Mé doporučení kde se zregenerovat po absolvování pěšího přechodu Tenerife trasou GR 131 máte. Hned vedle San Andrés se nachází Národní park Anaga kde jsme v rámci regenerace absolvovali několik jednodenních túr. Některé z nich můžete objevit například na mém Instagramu 🙂

Závěrem..

I přesto, že mě hory odjakživa velice přitahují, byl přechod Tenerife trasou GR 131 můj historicky první vícedenní trek. Tenerife je nádherný ostrov známý především pro své písečné pláže a teplé počasí po celý rok. Nicméně si myslím, že je škoda trávit svůj čas pouze u moře a doporučil bych zajít si alespoň část téhle trasy, když už ne rovnou celou.

Abych předešel některým otázkám tak jsem sepsal seznam vybavení, se kterým cestuji a tuhle trasu jsem absolvoval. Z oblečení jsem měl 2x – tričko, ponožky a spodní prádlo. 1x -boty, bundu, mikinu, kalhoty, kraťasy a merino prádlo na spaní. Základní váha batohu bez jídla a pití se pohybovala okolo 10kg. Celý přechod jsem zároveň natáčel a chystám z něj i video. Pokud máte nějaké otázky nebo připomínky tak je prosím napište dolů do komentářů, aby z toho mohli případně čerpat i ostatní. 

Závěrem přidávám ještě i mapu trasy tak jak jsme jí šli my.

Díky za pozornost a mějte se krásně!
Marek

Mapa trasy GR 131 na Tenerife