Přechod Lofot, známý také jako „Lofoten Trek“ nebo ,,The Long Crossing of Lofoten Islands“ , patří mezi nejúchvatnější dálkové trasy v Norsku, ne-li u nás v Evropě. Tento úžasný přechod, který vás provede divokou a nespoutanou krajinou norských Lofot, nabízí výhledy, které vám vezmou dech. Trasa vás zavede kolem majestátních vrcholů, dramatických skalních útvarů a překrásných fjordů, které jsou pro Lofoty typické.
Pokud patříte mezi nadšence do přírody a milovníky horských výzev, přechod Lofot je přesně pro vás. V tomto článku najdete všechny důležité informace, které byste měli znát před tím, než se na tuto nezapomenutelnou cestu vydáte.
Základní informace
Vzdálenost – 105 Km
Start – Svolvær
Cíl – Å
Převýšení – 4400 m
Nejvyšší bod – cca 500 m
Vhodné měsíce – červen až září
Kempování – legální
Voda a jídlo – dostupné
Mapa přechodu Lofot
Turistická trasa přechodu Lofot se rozprostírá na přibližně 105 km, přičemž každý kilometr vás zavede do srdce jedné z nejkrásnějších oblastí Norska. Zdejší terén je rozmanitý, s náročnými stoupáními i sestupy, a je vhodný pro zkušenější trekaře. Trasu si můžete přizpůsobit svým možnostem a potřebám, a rozdělit ji na několik etap podle vaší fyzické zdatnosti.
Nasdílím vám sem mapy přesně tak, jak jsme šli my. Bohužel to nelze nahrát do jedné kontinuální mapy, jelikož byla trasa několikrát rozdělená stopováním, trajektem apod. Nepoužíval jsem žádnou GPS, která by zaznamenávala náš každý krok. Místy ani nebyla oficiální cesta a tak to zpětně nedokážou mapy.cz zapsat. Upozorňuji tedy, že soubory působí trochu chaoticky, ale na přechodu samotném vám bude postupně všechno dávat smysl.
Otevřít trasu přímo v mapy.cz můžete kliknutím zde.
Kdy vyrazit na přechod Lofot?
Nejlepší období pro přechod Lofot připadá na letní měsíce, konkrétně od června do září. V těchto měsících je počasí na Lofotech stabilnější, což znamená, že si budete moci užít delší dny a příjemné teploty. Nicméně, stejně jako kdekoliv jinde, i zde platí, že červenec a srpen jsou nejrušnějšími měsíci, kdy se na trasách setkáte s více turisty.
Můžu však potvrdit, že tyto odlehlé části souostroví Lofot nejsou ani v hlavních měsících vůbec frekventované (zatím) a po většinu času budete na treku úplně sami (až na pár výjimek jako např. Kvalvika Beach)
Je také dobré mít na paměti fenomén půlnočního slunce, které se vyskytuje od konce května do poloviny července. Během tohoto období slunce prakticky nezapadá, což je sice nádherný zážitek, ale může to u některých lidí způsobit problémy se spánkem. Pokud víte, že jste citliví na světlo při spaní, přibalte si masku na oči nebo naplánujte přechod na období, kdy už noci začínají být tmavší.
Líbí se vám článek a fotografie? Budu moc rád, když zavítáte i na můj Instagram 📷
Je kempování na Lofotech povolené?
Kempování na Lofotech je nejen povolené, ale také velmi oblíbené. Díky norskému právu “Allemannsretten” máte možnost kempovat prakticky kdekoliv, pokud se nacházíte mimo obydlené oblasti a soukromé pozemky. Tohle právo umožňuje volný přístup k přírodě, což z Lofot činí ideální místo pro milovníky dobrodružství a nocování pod širým nebem.
Při kempování na Lofotech je důležité dodržovat základní pravidla, stejně jako kdekoliv jinde na světě – pečujte o přírodu, nenechávejte po sobě odpadky a vyhýbejte se kempování příliš blízko obydlených míst. Pokud se budete chovat ohleduplně, kempování na Lofotech bude nezapomenutelným zážitkem.
Pitná voda na přechodu Lofot
Při přechodu Lofot je důležité myslet na dostupnost pitné vody. I když se Lofoty pyšní čistou a nedotčenou přírodou, ne vždy narazíte na spolehlivé zdroje pitné vody. Mít u sebe vodní filtr je tedy rozhodně moudré rozhodnutí, zvlášť pokud se chystáte kempovat na odlehlých místech mimo civilizaci.
V horských oblastech Lofot jsou zdroje vody poměrně časté, ale kvalita vody může kolísat, zejména po silných deštích, kdy může být voda znečištěná. Doporučuji mít u sebe alespoň 1,5 l vody na osobu a v případě delších úseků bez civilizace zásoby pravidelně doplňovat.
Zásobování jídla
Na přechodu Lofot se nemusíte bát, že byste zůstali bez jídla nebo potřebných zásob. Zásobovat se můžete zhruba každé dva až tři dny, a to v civilizacích, které leží na trase. Mezi hlavní záchytné body patří Svolvær, Leknes, což jsou velká města a dále malé vesničky Nusfjord, Ramberg a Sørvågen. Každé z těchto míst nabízí možnost doplnění zásob nebo alespoň nějaké občerstvení.
Značení a navigace
Doporučuji stáhnout si offline mapy.cz, které vás nejen bezpečně provedou trasou, ale také vám umožní stáhnout mapu s vyznačenou trasou. Na rozdíl od některých známějších tras v Evropě, značení na Lofotech může být občas sporadické nebo vůbec neexistuje.
Některé části etap ani nepřipomínají turistickou stezku nebo tam dokonce vůbec žádná oficiální trasa neexistuje viz. video níže.
Náročnost trasy
Náročnost přechodu Lofot je do velké míry závislá na vaší fyzické kondici a hmotnosti vašeho batohu. To, co pro jednoho může být snadnou turistikou, pro jiného může znamenat skutečnou výzvu.
Na zádech jsem měl “pouhých” 12 kg vybavení, což mi umožnilo udržovat svižné tempo i při stoupáních, ale i tak to bylo poměrně náročné. Na druhou stranu jsem na trek vyrážel nemocný, což hodně zkreslovalo mé vnímaní. Nejhorší byl terén samotný, hodně často kamenité etapy, přes které jsem se musel pohybovat pomalu a opatrně. Dále spousta bažin, neustále mokro v botách, a i když bylo cestou relativně hodně rovin, stoupání bylo vždy extrémní – od moře vertikálně do oblak.
Podle obecně uznávaných měřítek se přechod Lofot řadí mezi náročné treky. Doporučuje se vyhradit si na něj 6 až 10 dní, v závislosti na vašem tempu, počasí, výbavě a zkušenostech v horách.
Bezpečí
Na přechodu Lofot bylo pár míst, kde jsem se necítil příliš bezpečně. Trasa není příliš prochozená a udržovaná. Často se stezky rozdělují a možností je hned několik. Některé jsou více v pohodě a ty jiné zase hodně o hubu. Běžné cestovní pojištění se vždy hodí.
Problémem může být také i počasí. Lofoty jsou známé svými častými srážkami a silnými poryvy větru. Nepodceňujte předpověď.
Vybavení na treky
Balení na dálkový trek je vždycky o hledání kompromisu mezi váhou a komfortem. Abych vám to usnadnil, připravil jsem detailní seznam věcí na treky a vybavení do hor, který vychází z mých zkušeností z Pyrenejí i dalších evropských pohoří. Nechte se inspirovat.
Jak se dostat na start přechodu Lofot
Letěl jsem do Tromsø, odkud jsme autem přejeli do Svolværu. Ale má situace byla trochu jiná, jelikož tam žijí mí kamarádi, kteří se vydali na přechod se mnou. Museli jsme tomu obětovat 8 hodin jízdy do Svolværu a vám bych to určitě nedoporučoval. Pokud bych neměl tuto možnost, letěl bych do Bodø, odkud bych se dále přepravil trajektem na Lofoty a pokračoval autobusem nebo stopem až do Svolværu.
Pro většinu cestovatelů je právě let do Bodø a následná plavba trajektem nejčastější volbou. Po příjezdu na Lofoty můžete využít místní autobusové spojení nebo autostop, abyste se snadno dostali na začátek treku. I když to může znít složitě, dá se to zvládnout bez větších komplikací. Doporučuji si dopředu zkontrolovat jízdní řády trajektů a autobusů třeba na rome2rio, abyste se vyhnuli zbytečným zpožděním a komplikacím.
Můžete letět také i přímo do Svolværu, ale letenky jsou většinou výrazně dražší.
Pozn. Spousta lidí vyráží z parkoviště pod horou Delpen, což celou trasu ještě o nějaký kus natáhne. My si to logisticky zjednodušili, abychom se po dokončení přechodu mohli bez problému dostat autobusem zpátky do města.
Doporučené vybavení
Jsem velkým příznivcem ultralehkého vybavení, protože lehčí batoh může výrazně ovlivnit váš výkon a zážitek z treku. Každý gram navíc se na dlouhém přechodu projeví, a pokud se můžete zbavit přebytečné váhy, budete mít více energie na to, co je skutečně důležité – užívání si přírody a treku samotného.
Na tento trek jsem si vzal osvědčený batoh Osprey Exos 48 l, ve kterém jsem měl základní výbavu: spacák Cumulus Lite Line 400, karimatku Klymit Static V2 a úplně nový stan NEMO Hornet OSMO 2P, který jsem si na tomto treku poprvé testoval a naprosto si jej zamiloval. Spacák a péřovou bundu jsem si zabalil do nepromokavého vaku Sea to Summit, což je pro norské podmínky nutnost, i když my měli extrémní štěstí na počasí. Do rukou pak lehké trekové hole Fizan Compact MS a pod hlavu obyčejný polštářek z Decathlonu.
Oblečení nosím pořád stejné, především z Hanibalu a Decathlonu. Na přechod Lofot jsem si vzal nepromokavou bundu, mikinu (kterou na mě můžete vidět úplně na všech přechodech), tunel, merino tričko, běžecké kraťasy, dva páry ponožek a dvoje trenýrky. Na noc jsem přidal merino podvlékací vrstvu. Co se týče bot, dávám přednost běžeckým teniskám bez nepromokavé membrány – lépe dýchají a rychle schnou, ale na Lofotech vlastně neměly šanci vyschnout, takže jsem si to vždy pojistil nepromokavými ponožkami. Jako přezůvky mi postačily obyčejné žabky.
Vaření řeším už jenom s Jetboil MicroMo a vodu filtruji přes Katadyn BeFree 1L.
Z elektroniky jsem spoléhal na powerbanku z Alzy a 3x USB nabíječku. Foťák Sony A7iv s objektivem 16-35mm a dron DJI Mini 4 Pro.
Podrobný popis trasy přechodu Lofot
1. Den 8,1 km, ↖️ 385 m, 351 m ↘️
Parkoviště Svolvær – Lille Kongstinden – Jezero Kongsvatnet
Tento den byl spíše jenom tak na rozehřátí. Hned na začátku jsme se vydali špatným směrem. Intuice nás vedla po turistické stezce vzhůru do hor, ale měli jsme místo toho zůstat dole a kopírovat pobřeží jezera. Nicméně nebylo to nic, čeho bychom zpětně litovali. Výhledy z Lille Kongstinden byly opravdu úžasné a stály za to.
Zbytek dne jsme si dali už pohodové tempo, vyšplhali k jezeru Damvatnet, kde nás zastihlo špatné počasí, a tak jsme se nakonec vrátili zpátky dolů k jezeru Kongsvatnet, u kterého jsme měli už vytipované místo na stany.
2. Den 17,6 km, ↖️ 918 m, 660 m ↘️
Jezero Kongsvatnet – přístřešek Gammen
Ihned po sbalení stanů stoupáme prudce nahoru podél vodovodního potrubí až k jezeru Vestre Nøkkvatn, kde turistická stezka oficiálně končí a pokračuje až za dalším hřebenem. V mapách jsem to musel rozdělit do dvou souborů 2.1 a 2.2, ale můžete mezi nimi jednoduše navázat. Přímo na hřebenu se těšte dechberoucím výhledům.
Následuje prudký sestup dolů k fjordu Olderfjorden. Trasa je hodně mokrá a bažinatá. Okolo fjordu už je to relativně pohoda, jenom dost kamenitý terén a žádná viditelná trasa. Jednoduše kopírujte břeh fjordu až k hlavní silnici.
Nyní je potřeba stopnout si auto. Stopování na Lofotech je snadné a nemělo by vám to zabrat příliš mnoho času.
Spousta lidí pokračuje z Vestvågøy (v mých mapách označeno jako 2.3 delší varianta – 19 km), ale my jsme se rozhodli cestu zkrátit a nechali se vyhodit až u Kongsjordu, odkud to bylo do přístřešku už jenom 8 kilometrů.
V cíli dnešní etapy je možnost spát uvnitř přístřešku Gammen, kde naleznete 4 palandy a můžete si zde i zatopit. V případě plného obsazení je v okolí hromada možností na stanování.
3. Den 15,1 km, ↖️ 180 m, 426 m ↘️
Gammen – Leknes – Sørdalsvatnet
Ráno scházíme do města Leknes, které je tím druhým největším na Lofotech. Těšíme se na doplnění zásob v jednom z moha přítomných obchodů. Turistická stezka je velice pěkná, posléze už následujeme hlavní silnici až do centra. Dalo by se to obejít po turistické, ale nemáme už žádné jídlo a tak míříme rovnou ke zdroji.
Ve městě dobíjíme také i baterky, chladíme se v obchodním centru jelikož máme okolo 25 stupňů a dále vykračujeme opět na autostop, protože nám v cestě stojí tunel, kde je chodcům vstup zakázán. Zastavuje nám David a Morit, švédský pár s karavanem, a přibližují nás přímo až na start další etapy hned u vesnice Napp.
Zbývá už jenom následovat pobřeží a najít si nějaké pěkné místo na stan. Cesta je velice členitá, neustále se různě rozděluje, ale následně se vždy nějak spojí. Na mapě máme vyhlídnuté jezero, kde by snad mohla být sladká voda – tedy náš zdroj pití.
Opak je však pravdou, jezero je zátoka z moře a nabízí se pouze slaná voda. V okolí je pár bažin ze kterých se nám daří získat vodu, kterou si dochucujeme bylinkami z okolí.
4. Den 13,3 km, ↖️ 645 m, 643 m ↘️
Sørdalsvatnet – Nusfjord
Před námi máme horskou oázu s křišťálově čistým jezerem. Nejdřív se ale musíme dostat přes několik překážek. Tahle etapa je ta nejnebezpečnější z celého přechodu. Hned začátkem dne musíme traverzovat skalnaté stěny a místy je to fakt o hubu. Možná jsme vybrali špatnou trasu, jelikož jich tady bylo opět několik na výběr, a možná taky ne. Třeba byly všechny stejné a místy jsme měli fakt velké obavy.
Odměnou nám bylo koupání ve velice průzračném jezeře, kde jsme byli úplně sami. Byl to zároveň nejteplejší den našeho přechodu, takže se okolnosti parádně sešly. U jezera jsme strávili pár hodin a užívali si ho každým douškem.
Zbývalo dojít do vesnice Nusfjord, kde nás přivítalo více Čechů a Slováků než Norů. Zrovna tam hrála i nějaká kapela, takže jsme měli k jídlu a pivu i živou muziku. Nusfjord v nás zanechal krásné vzpomínky, tohle místo má prostě jedinečnou atmosféru.
Stany jsme si postavili na samém konci Nusfjordu nedaleko miniaturního majáčku. Na místě nebyla žádná voda, zásoby jsme doplnili ve vesnici.
5. Den 17 km, ↖️ 289 m, 293 m ↘️
Nusfjord – Ramberg camping
Probouzíme se do sychravého počasí. Rychle balíme stany a utíkáme zpátky do vesnice, ve které si sedáme do zdejší pekárny, kde snídáme, venku nám do toho přibývá na intenzitě deště.
Předpověď počasí nám dává jasně najevo, že nás dnes čeká chůze v dešti. Cílem tohoto dne si vybíráme kemp v městečku Ramberg. Sedět ve stanech, když venku leje jak z konve je nuda, a proto budeme raději za možnost sezení někde uvnitř.
Cesta je zpočátku velice záživná, to však platí pouze pro prvních pár kilometrů. Většinu dne totiž následujeme monotónní silnici, kterou si zpříjemňujeme konverzacemi s kolemjdoucími.
V kempu stavíme stany, vaříme si večeři v miniaturní kuchyňce, která je zároveň jediným místem, kde se dá sedět pod střechou. Další varianta byla ještě terasa u recepce, ale na to byla docela zima, takže končíme uvnitř restaurace, kde si večer krátíme popíjením piv.
6. Den 20 km, ↖️ 817 m, 825 m ↘️
Ramberg – Kvalvika – Horseidvika
Z kempu procházíme městem až na konec, odkud stopujeme auto, abychom se vyhnuli dalšímu silničnímu úseku. Zastavují nám holky z Francie, které nás vezou až do vesnice Fredvang, odkud už pokračujeme po svých do jedné z nejvíce turistické oblasti na Lofotech – pláž Kvalvika a národní park Lofotodden.
Trasa k pláži Kvalvika je nádherná a je to také důvod, proč je to prvním místem na treku, kde potkáváme turisty kam oko dohlédne. Samotná pláž je naprostá perla, takový Karibik severu. Cestou jsme zamýšleli a výstup na horu Ryten, která nabízí překrásný výhled, což je ale také důvod, proč tam stojí zástup lidí a my tak nakonec tuhle zastávku úplně vynecháváme.
Z pláže opět stoupáme prudce vzhůru do horského sedla, ze kterého následně sestupujeme dolů k silnici. Čeká nás několik ,,odpočinkových“ kilometrů po rovném povrchu, které kazí jenom nečekaně hluboké bažiny.
Po obědové přestávce stoupáme opět nahoru okolo jezera Fageråvatnet nedaleko od vrcholu Nonstinden. Tohle místo je na hranici s národním parkem a proto si hlídám, kam lítám s dronem, jelikož Norové jsou velice nekompromisní. Zároveň je tohle asi tím nejkrásnějším místem z celého přechodu a mé srdce tady jenom plesá.
Nebyly by to však Lofoty, kdyby nám do cesty nenadělily zase něco extrémního. Na jednom kilometru musíme sestoupat 400 výškových metrů a po takto dlouhém dni se to našim kolenům už vůbec nelíbilo. Mělo to však svůj happy end – kempování u pláže Horseidvika, kde jsme si užívali nádherný západ slunce.
7. Den 6,5 km, ↖️ 249 m, 244 m ↘️
Horseidvika – Kjerkfjorden – Vindstad
Ráno utíkáme na trajekt, který nám odplouvá přímo před očima. Další jede až v pozdní odpoledne, takže z dnešního dne nic nebude. Doporučuji si hlídat jízdní řád (Kjerkfjorden – Vindstad) a dát si dostatečnou časovou rezervu, ať nedopadnete stejně jako my.
Na místě stojí cedule s nápisem ,,mějte připravené jízdenky“ a odkazem na stránky, kde si je musíte zarezervovat. Ve skutečnosti web vůbec nefungoval a mohli jsme úplně v pohodě platit kartou přímo na trajektu. Cena za osobu byla v přepočtu asi 200 Kč.
Dalším trajektem se už dostáváme do Vindstadu, kde je otevřená i malá pekárnička, kterou zde provozují dobrovolníci z okolí, když zrovna nemají jinou práci. Na žádnou otevírací dobu se tedy nespoléhejte a berte tohle místo pouze jako bonus v případě, že bude zrovna otevřené.
Podél fjordu vede na první dojem krátká a nenáročná trasa, opak byl ale zase pravdou. Terén je kamenitý a extrémně náročný. Na druhé straně stojí vodní elektrárna, u které je možné kempovat a teče zde dokonce i pitná voda z kohoutku vyvedeného ze stěny budovy.
8. Den 11,5 km, ↖️ 885 m, 881 m ↘️
Vindstad – Å
Poslední den na trase nabízí vskutku nádherné výhledy, které nebudou opět zadarmo. Hned z rána nás čeká extrémní stoupání, u kterého musíme často zapojovat i ruce a přidržovat se na stěně. Jeden z nás se dokonce jen o chlup vyhnul nepěknému pádu. Takové jsou prostě Lofoty, stoupání a klesání zde není příliš rozložené, místo toho se vždy projeví na krátkých úsecích.
Nahoře u jezera Tennesvatnet si dopřáváme delší přestávku a užíváme si tyto dechberoucí výhledy (úvodní fotka článku je taky odtud). Tady se nám opravdu ukazují Lofoty ve své plné kráse. Jen co si odpočineme od stoupání, v cestě nás čeká ještě jedno. Trasa nám tak dává slušně zabrat až k horské chatě Munkebu, odkud to dále už jenom klesá.
Na této etapě naleznete mnoho krásných vrcholů, kterými si můžete cestu prodloužit nebo alespoň zpestřit. My však pokračujeme dolů do Sørvågen, jelikož už nemáme vůbec žádné jídlo a těšíme se na občerstvení.
Z obce Sørvågen stačí už jenom kopírovat hlavní silnici na samý konec Lofot do vesnice Å, kde stavíme stany u jezera Ågvatnet, jelikož všude jinde mají zákazy. Den a přechod zakončujeme v místí restauraci, kde necháváme za jídlo a nespočet piv naše životní úspory. Å je vyloženě past na turisty a vše tady stojí o dost více, než ve zbytku Norska.
Autobusem zpátky
Následující den ráno naskakujeme na autobus, který nás s přestupem v Leknes dostane až zpátky k autu. Cesta trvá 3 hodiny a stojí 216 norských za osobu, tedy nějakých 460 Kč. Lístky jsme si koupili předem pomocí aplikace Reis a jízdní řád naleznete třeba v Google mapách nebo na stránkách rome2rio.
Závěr
Na přechod jsem bohužel vyrazil nemocný, což se hodně projevovalo na fyzickém výkonu. Zároveň s námi byla Ingebjørg, která ještě nikdy žádný vícedenní přechod nepodnikla. V neposlední řadě jsme byli časově omezení a všechny tyto okolnosti nás dotlačily k tomu, abychom si cestu zkrátili a vynechali pár vrcholů.
V tomto článku tedy naleznete naši přesnou trajektorii, ale nebojte se z Lofot dostat víc. Pokud vám to síly, čas a počasí dovolí, doporučuji zařadit do trasy ještě pár zmíměných vrcholů jako Ryten, Munken nebo třeba Hermannsdalstinden, který je velice populární mezi turisty. Já si to všechno nechal jako důvod se sem ještě někdy vrátit 🙂
Zároveň budu moc rád, pokud se podíváte i na video (pokud jste tak ještě neučinili) jelikož věřím, že vás na Lofoty přenese ještě víc, než tyto řádky. Díky za pozornost a šťastnou cestu!
