Čas na Islandu se mi začínal nekompromisně krátit. Měl jsem poslední dvě přání než tuhle dech beroucí zemi opustím – navštívit všemi opěvovaný Thórsmörk a s trochou štěstí se tam dostat i k focení polárních lišek. Tohle byla snová představa se kterou jsem už vlastně vůbec nepočítal, že by se mohla naplnit. Avšak jako blesk z čistého nebe se mi v životě objevila Jana, která vyslyšela mé přání a jakožto osoba žijící v Thórsmörku se mi rozhodla tohle splnit. Děkuji!
Cesta přes zamrzlé řeky do Thórsmörku
Dostat se do Thórsmörku není zrovna jednoduchá záležitost. Buď to jde desítky kilometrů po svých, speciálně upraveným autobusem nebo je potřeba zajistit si pořádné auto. Vlastně ještě stále nechápu jak se to všechno podařilo, ale naložený v upraveném ,,superjeepu“ s posádkou skvělých lidí jsem vyrazil do vysněného údolí. Cestou jsme přebrodili odhadem devět zamrzlých, občas po pás hlubokých, ledovcových řek. Led nebyl dostatečně pevný a pokaždé jsme se museli na druhou stranu probíjet neustálým popojížděním dopředu a dozadu.
První den - Ledovec Gígjökull a Volcano Huts
Cestou přes zamrzlé řeky jsme si udělali krátkou zastávku u ledovce Gígjökull. Tento ledovec je zajímavý ze dvou hlavních důvodů. Ten první je, že ledovec ,,přepadá” z hor do údolí a druhý, že se pod ním parkuje na štěrkovém parkovišti kde se ještě v roce 2010 nacházela ledovcová laguna, kterou nadobro pohřbila tehdejší sopečná erupce. Stát dnes na tomhle místě docela nahání na těle husí kůži.
Zmíněná Jana, Alberto a Jalen se pracovně seznámili na Volcano Huts – ubytování a restaurace v srdci Thórsmörku. Díky těmto třem přátelům, aktuální situaci ve světě a nulovému turismu na Islandu se nám poštěstilo mít pobyt v nejkrásnější části Islandu bez jediného živáčka. Vzhledem k velice krátkému zimnímu dni jsme se stihli akorát ubytovat, vybalit, napráskat italskou kuchyní a bavit se u piva a vína. Paradoxně byla pouhá cesta do cíle jedním z nejsilnějších zážitků. Mít celé Volcano Huts v pohádkově zimním kabátu pouze pro sebe byla kapitola sama o sobě.
Druhý den - Výstup na horu Valahnúkur
Druhý den ráno jsme se v klidu probrali, počkali si na denní světlo a vyrazili do terénu. Měli jsme jasný cíl – vystoupat na horu Valahnúkur. Nejednalo se o žádný náročný výšlap, ale za to nabízí tenhle vrchol dokonalé výhledy do okolní krajiny. Celý Thórsmörk jako na dlani! Pokud se někdy vydáte do těchto zapadlých koutů Islandu tak vřele doporučuji zařadit do itineráře stejný cíl 🙂
Zbytek krátkého dne jsme strávili touláním se po okolí. Jižní Island v období prosince znamená pouze čtyři a půl hodiny denního světla. Setmění nám určilo čas italské večeře, pozorování polární záře v dokonale tmavém prostředí a závěrem filmový večer.
Celý svět se snaží dobýt Thórsmörk!
Koukáme se na film Greenland. Celá pointa tohoto filmu byla zachránit se před apokalypsou. Na světě – v Grónsku, existují bunkry kde je možné v bezpečí přečkat roj meteoritů a přežít tuhle katastrofu. Háček je v tom, že tyto bunkry mají omezenou kapacitu a jen pár vyvolených na světě dostane příležitost se sem ukrýt.
Proč tady ale píšu o filmu Grónsko? Ukázalo se, že hlavní filmové lokace se nenachází v Grónsku, ale na Islandu. A aby toho nebylo málo, tak zmíněné úkryty se nacházely v samém srdci Thórsmörku – Volcano Huts. Ano! Celý svět se snažil dostat do míst odkud jsme sledovali tenhle americký film. Pochopitelně se z původně nudného stal nakonec geniální film na který budeme všichni ještě hodně dlouho vzpomínat 🙂
Třetí den - Chlupatá třešnička na dortu
A konečně se dostáváme k poslednímu, už splněnému snu! Ráno nás jeden z členů posádky začal alarmovat, že venku pobíhá polární liška! Ještě, že Jalen, je stejný foto maník jako já a navíc fotí na Sony. Velice ochotně mi půjčuje svůj objektiv 70-300mm na focení tohoto arktického chlupáče! Liška, zrovna pojmenovaná Floki, se vůbec nestydí a pěkně se nastavuje pouhých pár metrů od nás přímo do objektivu fotoaparátu. Ještě aby ne, když si ji tam vykrmují 🙂
Do údolí chodí celoročně dvě smečky lišek. Noční a denní gang. Ty první jsou silnější, divočejší a udržují si svůj přirozený noční život. Těm druhým nezbývá než přijít na zbytky jídla přes den a nechat se při krmení vyrušovat zvědavými lidmi. V obou případech jsou to šťastnější smečky, které neskončily ve spárech lovců.
Tímto vysněným setkáním ukončuji svůj radostný pobyt v Thórsmörku a vyrážíme na poslední část výletu – do kaňonu Stakkholtsgjá.
Nasazujeme gumáky, necháváme na parkovišti odemčeného Defendera se všemi věcmi a vyrážíme do pohádkově ledového údolí. Kaňony na Islandu mně obecně hodně fascinují. Tento rampouchový palác rozhodně svou krásou nezanikal!
Dozvídám se, že se zde nedávno natáčel videoklip slavného pianisty Costantino Carrara, který si střihnul v tomhle kaňonu znělku známého seriálu Game Of Thrones. Nějak nestíhám vstřebat co všechno jsem stihl v tomhle magickém místě za tak krátkou chvíli zažít.
Závěrem..
Tohle je vůbec první článek na tomhle blogu, který píšu formou deníku. Původně jsem zde takový obsah vůbec nezamýšlel, ale momenty jako byl tenhle víkend si prostě o takovou publikaci přímo říkají. Dávám tomu tedy pracovní název ,,zápisky z cest” a možná tady do budoucna uvidíte podobných zápisků více 🙂
Zároveň bych tady rád vyzdvihnul práci Jany, která si na Islandu plní svůj umělecký sen. Pokud je pro Vás Island srdcová záležitost stejně jako pro mě tak rozhodně doporučuji mrknout na práci Janči a třeba si nechat poslat domů kousek islandské nádhery přenesené na papír.
Kromě kreslení má Jana za sebou i slušný background z komerční grafiky a pokud to dnes ještě někdo z Vás stále neví tak úvodní stránku mého kalendáře 2021 má na svědomí právě ona 🙂
Musím říct, že po více než roce života na Islandu se mi docela dost vryla pod kůži islandská hudba. Slyšet zpívat Heru naživo a strávit s ní víkend uprostřed ničeho jí činní mým naprosto nejoblíbenějším tamním umělcem 🙂 Kromě YouTube, Spotify a podobně natrefíte běžně na její písničky i v islandských rádiích. Hera má slušně našlápnutou kariéru a každý nový posluchač se počítá!
